III. světová válka - 1. část
Se světem to jde skopce, jednotlivé světadíly se mezi sebou neustále o něco haštěřily, až vznikla III. světová válka. Do amády musel každý, nezáleelo na pohlaví ani věku, stačilo, když jste byli dostatečně bojeschopní. Nikdo se na nic neptal, prostě přijeli, naložili vás na náklaďáky a odvezli do kasáren, kde začal tvrdý výcvik. Po roce vás nahnali do boje.
Ovšem tak tomu bylo jen v Evropě, kde byl nedostatek vojáků.
V jednom evropském oddíle sloužila teprve čtrnáctiletá Susan. Jejím otcem byl vlivný generál, takže byla podrobována výcviku už od mala. Měla všechny vlasnosti, které byly potřeba k tomu, aby se stala jednou z nejlepších. Snadno se vypacovala na dobrou hodnost, a rok po začátku války byla povýšena na plukovníka a stala se velitelem jedné menší základny, která ležela kousek od jedné menší základny americké.
(Susanina základna)
Susan: (hovoří ke shromážděnému osazensvu základny) "Posádko, dneska jsem se rozhodla zajít na menší návštěvu k sousedům přes kopec. Vyrážím za dvě hodiny. Za mé nepřítomnosti přebírá velení Thompsonová. Když se do tří dnů nevrátím, zorganizujte přepadovou akci."
Posádka: "Rozkaz plukovníku!"
Susan: "Rozchod!"
Shromáždění se rozešli každý za svou prací. Susan se vrátil do svého pokoje, kde měla na posteli rozložené všechny potřebné věci: Zbraně, oblečení, mapu, a spoustu dalšího. Najednou se ozvalo zaklepání. "Dále!" do místnosti vstoupil hubený na krátko ostříhaný, vysoký kluk. Mohlo mu být tak 18. "Martine!" zvolala Susan nadšeně, objala ho a políbila. "Co tě přivádí?" zeptala se s láskyplným úsměvem. "Chci jít s tebou." odpověděl pevně a Susan zmrzl úsměv na rtech. "Martine! Mluvili jsme o tom stokrát! Je to nebezpečný!" "Super, takže já tady mám trnout hrůzou, zatímco ty tam venku budeš nasazovat kr!?" "Ale..." "Žádný ale, du s tebou!" Susan si povzdechla a ztrápeně se na něj zadívala. Martin ji objal a políbil na čelo. Přitiskla se k němu. "No nic, já se pudu nachystat." řekl jemně a pomalu se od ní odtáhl. Potom odešel k sobě do pokoje. Když nadešla 4 hodina odpolední, stáli oba před vchodem do základny. "Můžem?" zeptala se Susan. "Můžem." odpověděl. Vyrazili. Přejít přes kopec jim trvalo necelou čtvrt hodinku. potom ze začali plížit lesem k základně. Jenomže jejich tajný plán nebyl až tak tajný, jak se o pár vteřin později ukázalo, protože na ně najednou začaly dopadat kulky. oba dva se skryli za stromy. Prvních 10 minut se statečně bránili, jenomže Američanů bylo prostě moc. Jako první to schytal Martin. Kulka mu prolétla břichem a on se skácel k zemi. "Martine!!!" zařvala Susan zoufale. Klekla si k němu a sevřela jeho umírající tělo v náruči. "Já ti to říkala!" rozplakala se. Jemně ho políbila na rty "Sbohem." řekla, potom už jen sledovala, jak se jeho pohled zastřel. Pustila jeho tělo a prudce vstala. V očích měl výraz nejvyšší zuřivosti. Vrhla se doprostřed nepřátel a začala kolem sebe střílet jako šílená. Několik stihla zabít, několik zranit. Najednou ji cosi tvrdého praštilo po hlavě a ona ucítila prudkou bolest. Potom přišla tma.
(Americká základna)
Susan v době jejího bezvědomí přenesli do budovy, sundali jí vojenskou bundu a začali ji prohledávat. "Tak plukovník jo?" řekl zrovna jeden chlap, který si všiml nášivky na buně. "Proboha!" vyjekl najednou černovlasý muž, který stál v koutě a v ruce svíral jakousi průkazku. "Co je?" zeptali se všichni. "Tej holce je teprve čtrnáct! Menuje se Susan Šimková, je z nějakej Českej republiky či co." soucitně se na mladou dívku zadíval "To tam posílaj do války i děti?" zašeptal pro sebe, a nebejt toho, že okolo stála zylá posádka, asi by si k ní klekl a pohladil ji po dlouhých hnědých vlasech. Susan se najednou zavrtěla. Pomalu otevřela oči. Asi dvě vteřiny se poplašeně rozhlížela, než se prudce vymrštila na nohy, a když po ní skočil jeden z osazenstva posádky, kopla mu takovou, až sebou praštil o zeď. V tu chvíli po ní skočili všichni ostatní, až na 2 nejmladší kluky, kteří jenom vyděšeně přihlíželi. A že se Susan prát uměla, dokonale odrážela útoky asi 10 američanů. Najednou ji kdosi popadl ze zadu, a sevřel jí ruce železným stiskem. Prudce se ohlédla a spatřila černovlasého mladíka, který měl co dělat, aby ji udržel. Spražila ho zlým pohledem. Najednou jí na obličeji přistála facka, až jí do očí vhrkly slzy. "Tak to sis dovolila moc holčičko!" zasyčel vztekle americký plukovník. "Teď koukej mluvit!" Susan po něm švihla vzpurným pohledem. "Kde jsou vaše linie?!" zaútočil plukovník. No Susan mlčela. 'Plesk.' ozvalo se, když jí na obličeji přistála další facka, o poznání silnější. Teď už se jí po obličeji kutálelo několik slz, navzdory tomu, dívka stále mlčela. "Tak mluv!!!" zařval na ní plukovník a vrazil jí další, až měla pocit, že jí upadne hlava, ale stále mlčela. Plukovník se už už napřahoval, když ho zarazil černovlasý muž, který ji držel: "Přestaň Smasone! Vidíš že ti nic neřekne. Navíc, představ si, že by takhle někdo mlátil tvoji dceru, tej je taky čtrnáct." Plukovník zbledl. Stáhl ruku ypět a zarputile se posadil do kouta. "Do cely s ní! A nechte ji ohladu, však ona začne zpíat." "Tak to si věříš." ušklíbla se. 'plesk' další facka, tentokrát od někoho jiného. Ten dotyčný jí ještě uělil prudkou ránu do břicha a potom si odešel sednout k plukovníkovi. Sausan se podlomila kolena, takže nespadlajenom díky tomu, že ji stále pevně svíral ten černovlasý kluk. Vytáhl jí na nohy a vzal do náručí. Ona sama jít nemohla. Vydal se s ní do sklepa, kde byly cely. Ostatní ho následovali. Když došli do cely, která byla určená pro ni, opatrně ji položil na slámu. Potom celu všichni opustil. Ten kluk jako poslední. Těsně před odchodem jí znovu věnoval soucitný pohled. V duchu ji obdivoval, tolik toho vydržela.
Přišli za ní až druhý den ráno. Našli ji tak, jak ji tam předchozho dne nachali. Ani se nepohnula. Kdosi ji surově kopl do žeber. Nic, žádná známka odpovědi. Opatrně se nad ní sklonili a v tu chvíli se dívka prudce vymštila a vytrhla jednomu z nich pistoli. Začala kolem sebe střílet jako pominutá a než se těch pět američanů vzpamatovalo, leželi na zemi v kaluži vlastní krve. Až na jednoho. Ten mladý černovlasý kluk stál namáčknutý na stěnu, neschopný se pohnout. Pomalu k němu došla, pistoli namířenou na jeho hrusník. Slyšela jak zrychleně dýchá. Chytla ho pod krkem a sebrala mu jeho zbraně. Potom její stisk polevil tak, že měla ruku na jeho krku spíš položenou, než že by mu ho nějak svírala. "Seš ještě mladej." pronesla "Mladej a úplně neškodnej. Tebe nebude důvod zabíjet. Jak se jmenuješ?" "A-a-adam." vykoktal. Usmála se a stáhla uku z jeho krku. Bylo na něm jasně vydět, že se mu ulevilo. Pokynula mu, aby šel nahoru, ale aby byl úplně potichu. Vystoupali na chodbu, na které byla i společenská místnost, kde teď byla celá posádka. Rozhlédla se po chodbě. V jednom rohu byla pevná trubka. Pokynula Adamovi, aby si k ní sedl. Poslechl okamžitě a ona vytáhla pouta a připla ho k ní. "Sice nepředpokládám, že se o něco pokusíš, ale co kdyby." řekla. Potom zkontrolovala zásobníky obou pistolí a rozrazila dveře. Všichni vyskočili a strnule na ni koukali.