III. světová válka - 2. část
"Ruce nad hlavu a do řady!!" zařvala Susan. Jeden z američanů na ni namířil pistoli se slovy: "Víš co, odhoď tu zbraň kotě, a nemachruj tady." No Susan na to nic neřekla a zmáčla spoušť. Ozvaly se poděšené výkřiky. Všichni okamžitě zečali odhazovat zbraně, dávat ruce nad hlavu a formovat se do nějaké řady. Susan je sledovala podezřívavým pohledem. Když všichni nehybně stáli v řadě, přikázala jim, ať jdou do sklepa do cely, ve které ji uvěznili. Poslechli. Ve chvíli, kdy se celý zástup dostal na chodbu, ozval se z rohu za nimi zoufalý výkřik: "Tommy!" Všichni se otočili na spoutaného Adama a Susan si všimla nešťastného pohledu mladinkého bloňďáčka. "Dolů!" řekla tvrdě a američani se dali opět do pohybu. Nemohla si nevšimnout Adamova prosebného pohledu. O půl minuty později již vcházeli do cely. "Ty bloňďáku, pojď sem." řekla tomu mladému bloňďáčkovi, kterému patřil Adamův výkřik. "Ty jdeš se mnou." Tommy ustrašeně vystoupil z cely a Susan mu do náruče strčila velké množství výbušniny. "Podrž to." řekla mu a on se na ni děšeně zadíval. 'Proboha čeho je ta praštěná holka ještě schopná? Teď jí posloužím jako držák, a potom mě někde v klidu chladnokrevně odstřelí.' myslel si. Cela byla veliká 2x2 metry, takže stačilo, aby dala výbušninu na dveře a zabila by tím všechny, co byli uvnitř. Přievnila ji na dveře a do kapsy strčila ovladač. "Tak pojď." řekla mírně a pokynula Tommymu, aby šel před ní. Ten ji zaraženě poslechl. Nechápal její mírný tón a její nevypočitatelnost mu naháněla hrůzu. U kohokoli jiného by byl schopen určit, co se chystá udělat, ale u ní ne. Vyšli do mezipatra a Susan zmáčkla ovladač. zezdola se ozvala ohlušující rána. Potom ze zhora zaslechli hlasitý pláč. Tommy se na ni podíval a všiml si zvláštního smutku v jejích očích. Další věc, která ho totálně mátla. 'Co se to děje?' ptal se sám sebe 'Ještě před chvílí vypadala jako tvrdej chlap, kterej se chystá chladnokrevně zabít několik lidí, a teď se mi tu málem rozbrečí?' Uvědomila si, že je až moc dlouho ticho a proto kývla na Tommyho, aby šel nahoru. Poslechl ji. Když vykráčeli do patra, kde Susan nechala spoutaného Adama, přivítal je radostný výkřik: "Tommy!" Snažila se to ignorovat, ikdyž její instinkty jí říkaly něco jiného. Sice byla v armádě, ale stále byla žena a její pudy jí kázaly pustit ty dva, popřát jim štěstí a nachat je jít. Jenže to nemohla. Musela z nich vytáhnout všechno co věděli. Potom se jí možná podaří zajistit jim přežití, ale to nebylo tak jisté. Posadila Tommyho na druhý konec chodby, než byl Adam a připla ho ke trubce. Udělala několik kroků od něho a zadívala se na Adama. Ve tváři měl smutný výraz a jeho oči se upíraly k Tommymu. Otočila se za sebe a když uviděla stejný výraz v bloňďáčkově obličeji, zabolelo ji srdce. Povzdechla si, aby zakryla svoje pohnutí a sehla se k Tommymu. Odpoutala ho od trubky. "Vstaň." řekla mu jemněji, než měla v plánu a všimla si otazníků v bloňďáčkovo oříškových očích. Odvedla ho na druhý konec chodby k Adamovi. Odepla mu jednu ruku a do uvolněného pouta cvakla ruku Tommymu. "Jestli se o něco pokusíte, tak si mě nepřejte." řekla jim rádoby výhružně. Adam na ni vrhnul vděčný pohled a potom se k Tommýškovi pevně přitiskl. "Myslel jsem si, že si mrtvý." rozplakal se. Susan se bleskově vzdálila a sotva zašla za roh, rozplakala se. Tolik těm dvoum záviděla, tolik si přála, aby byl Martin živý, ale věděla, že ten už se jí nevrátí.