III. světová válka - 3. část
Když se po chvíli vzpamatovala, prohledala zbytek baráku, pozbírala všechny potřebné dokumenty a narvala je do batohu, který si "vypůjčila" od amerických kolegů. Potom došla pro ty dva. Odpoutala Adama a do uvolněného pouta připla Tommyho druhou ruku. Oba se na ni vyděšeně dívali. "Teď vám půjdeš sbalit věci. Moc toho neber, jenom nějakou bundu, ať vám není zima." řekla mu. Adam šel nahoru do svého pokoje, následován Susan. Sice věděla, že se o nic nepokusí, ale stejně ho nespouštěla z očí. Když si pobral bundu a pořádné boty, přemístil se do Tommyho pokoje, kde vzal totéž. "Super, a teď mi prozraď, kde je moje bunda a věci, který sem v ní měla." řekla mu celkem přátelským tónem. Adam přikývl. "Můžu se na něco zeptat?" "Jo ptej se, ale odpověď nezaručuju." usmála se na něj. "Proč nás nezabiješ?" zeptal se s obavami v hlase. "Jednak protože nesmím, a druhak protože nechci." "Jak tomu mám rozumět?" zeptal se nechápavě. "Prostě tě nechci zabít. Co je na tom tak nejasnýho?" "Nic." řekl rychle. "Proč se mě pořád tak bojíš?" zeptala se ho. " Před několika minutama si postřílela 15 lidí, včera jsi jich zabila dalších 19 a divíš se mi, že se tě bojím?" Jen neurčitě pokrčila rameny. "A ty se mi divíš? Co by si udělal ty, kdybys přišel o Tommyho? Co bys udělal těm lidem, kteří ho zabili?" Adam se na ni zkoumavě zadíval. Nepřestávala ho fascinovat. "Sakra Adame, uvědom si, že i přesto, že sem v armádě, mám pořád city!" "Takže ten kluk byl tvůj přítel?" zeptal se. Mlčky přikývla a on si všiml, že se jí v očích lesknou slzy. "Tak pojď, dám ti tu bundu." Uvědomil si, že se k ní chodvá spíš jako kámoš než jako zajatec ke svému vězniteli. Pousmál se. Dovedl ji do kuchyně a podal jí všechny její věci. "Díky." usmála se na něj a on jí úsměv oplatil. Potom došli pro Tommyho. Ten když viděl, jak si mezi sebou ti dva povídají, na ně vrhl nechápavý pohled, na který mu Adam odpověděl pohledem ve stylu 'Vysvětlím ti to později'. Susan Tommyho odpoutala. "Tak kluci, teď se oblečte a vyrazíme k nám na základnu." řekla a začala si natahovat bundu. Oba následovali jejího příkladu. "Tak pánové, kdo z vás vezme baťoh?" "Co třeba ty?" ušklíbl se Tommy. "Nee, poneseš ho ty, drzoune." řekla mu vesele. Zaksichtil se a vzal si od ní batoh. Už z ní neměl strach i když ho rozum neustále nabádal k ostražitosti, nebál se jí. Cítil, že jí může důvěřovat. Přešli přes kopec a okamžitě je obklíčilo asi 10 vojáků, kteří na ně varovně mířili zbraní. "Hey volové, vždyť to sem já!" řekla Susan. "Ou, promiňte plukovníku." vyjekl nejstarší z nich a zasalutoval. Ostatní následovali jeho příkladu. "Tak se mi líbíte." usmála se Susan. "Chcete doprovodit?" "Ne, zvládnu to sama. Můžete se vrátit na svá místa." usmála se na něj. "Rozkaz plukovníku." Když se Susanini spojenci vrátili na svá místa, zeptal se jí Adam: "To byla važe strážní jednotka?" "Jo, respektive její polovina, střídají se po po dvanácti hodinách." "Takže ty seš velitel základny?" "Jo." "A to to všechno zvládáš?" "Úplně v pohodě, navíc mám super posádku, takže všechno šlape jak hodinky." Mezitím došli až k bráně základny. Sotva jí uviděl vrátný, vyskočil z kabinky u brány a nadšeně ji vyšel vstříc. "Tak jste se nám vrátila." usmál se. "Áno." odpověděla s úsměvem a objala ho. Všichni tady na základně ji brali buď jako dceru, nebo jako kámošku (to záleželo na věku).