Málem jsi se zabil!
25. 12. 2011
**TOMMY**
Seděl na lavičce v parku a plakal. Byl stočený do klubíčka a třásl se zimou. Na sobě měl jenom krátké tričko a tenoučké černé kalhoty. Plakal pro něj. Tolik mu chyběl. Neviděli se už rok, už rok o něm neměl žádné zprávy. Hlavou mu táhly myšlenky typu:
'Možná si našel novýho basskytaristu. Možná si našel nějakýho kluka. Nejspíš už na mě úplně zapomněl. Má spoustu práce a přátelé jdou stranou.' Měl hlad. Doma nebyl dva dny. Nechtěl se tam vracet, protože mu všechno připomínalo jeho. Chtěl umřít a věděl, že tu buď zmrzne, nebo umře hlady. Doma na stole mu nechal dopis na rozloučenou. Psal mu, jak moc ho miloval a jak moc mu chyběl. Zatmělo se mu před očima a on se zhroutil z lavičky do trávy. Věděl, že umírá, byl už příliš slabý. Za chvíli ho už nebude nic trápit.
Najednou nad sebou uslyšel rychlé kroky. Kdosi v dálce vykřikl jeho jméno a potom se všechno propadlo do tmy.
**ADAM**
Konečně se mu podařilo najít si pár volných dní, aby mohl jet za Tommym. Tolik mu chyběl. Neviděl ho už rok, a protože mu ukradli mobil, neměl na něj žádný kontakt.
Přijel před jeho dům a zazvonil. Nic. V domě byla tma a ticho. 'Možná se šel projít do parku.' blesklo mu hlavou. Věděl, že to tam má Tommy rád. Vydal se tedy tam a automaticky zamířil na jeho nejoblíbenější místo - malou sklaku, ze které byl krásný výhled na západ slunce. Zafoukal vítr a on si přitáhl kabát těsněji k tělu. Došel na skalku a rozhlédl se po lavičkách. Nikde nikdo. Už chtěl jít pryč, když si všiml pokroucené postavy, ležící za jednou z laviček. Okamžitě ho poznal. Rozběhl se k němu,
"Tommy!!" vykřikl. Skonil se nad ním a sáhl mu na krk, aby nahmatal tep. Byl slabý, ale našel ho. Vytáhl mobil a zavolal sanitku. Potom ho objal, zdvihl a sedl si s ním na lavičku. Sundal si kabát a zabalil ho do něj. Svíral ho v náruči a hlasitě plakal.
"Tommý, Tommýšku probuď se. To zvládneš. Ty nesmíš umřít." šeptal plačtivě.
Po pěti minutách nekonečného čekání přijela sanitka a převezla je do nemocnice. Tommyho si hned odvezli a Adam se zhroutil na lavičku na chodbě.
O půl hodiny později za ním přišel doktor.
"Jak je na tom?" vyskočil Adam nedočkavě.
"Je silně podchlazený. Navíc už minimálně dva dny nic nejedl ani nepil. Kdybyste přišel tak o dvě hodiny později, byl by už mrtvý."
"Ale p-přežije to, že jo?" ujišťoval se vyděšeně.
"Ano, teď už je mimo nebezpečí. Napojili jsme mu umělou výživu. Do zítřka by se měl probrat, ale domů jen tak nepůjde, má ošklivý zápal plic."
"M-můžu za ním?" zeptal se tiše.
"Ano odvedu vás tam." odpověděl doktor a odvedl ho do pokoje, ve kterém spinkal jeho bloňďáček.
"Tommýšku." zašeptal Adam, když si sedal k jeho posteli a bral ho za ruku. Byla chladná a jemu přišlo, že je ještě vyhublejší než dřív. Po tvářích se mu opět začaly spouštět slzy. Co by se stalo, kdyby nepřišel? Co kdyby měl spoždění? Bzlo by teď to malé roztomilounké stvoření mrtvé? Nedokázal si to představit. Co by bez něho dělal. Začal si vyčítat, že nepřijel dřív. Mohl tomuhle všemu předejít. Sice nevěděl, proč tam Tommy byl, ale věděl, že kdyby tu byl, tak by si ho pohlídal a nic takového by se nestalo.
Seděl u něj hodiny, až mu hlava klesla na jeho postel a on usnul.
**TOMMY**
Pomalu otevřel oči. Svět kolem něj byl rozmazaný. Zavřel oči a znovu je otevřel. Pohled mu padl na černovlasého muže. Srdce mu poskočilo radostí, když poznal, že je to Adam. Opatrně vyprostil ruku z jeho sevření a protáhl se. Všiml si, že mu do předloktí vede několik hadiček a že je napojený na spousty přístrojů. Adam se vedlě něho pohnul a pomalu zvedl hlavu.
"Tommý." zašeptal s úsměvem a pohladil ho po ruce. "Cos to prosímtě vyváděl? Být v takové zimě venku jen v krátkém tričku a tenkých kalhotách. Proč jsi nešel domů? Doktor říkal, že jsi nejedl dva dny. Proč?" Tommy jen zavrtěl hlavou. V očích se mu zaleskly slzy, které vzápětí pomalu sklouzly po jeho tvářích.
"Zlatíčko proč pláčeš?" zašeptal Adam a pevně ho objal.
"Chyběl jsi mi." šeptl bloňďáček plačtivě "Kde ses tu vlastně objevil?"
"Přijel jsem za tebou. Doma jsi nebyl, tak mě napadlo, že budeš v parku a tam jsem tě našel ležet v trávě. Prej ještě dvě hodiny a byl bys mrtvý." teď už tekly slzy i jemu "Nepřežil bych kdyby se ti něco stalo." Tommyho to zahřálo u srdce, tak přece mu na něm záleží.
"Myslel jsem, že jsi na mě zapomněl." přiznal tiše. Adam ho od sebe odtáhl a podíval se mu do očí.
"Tommy! Jak bych mohl?!" Bloňďáček pokrčil rameny.
"Na tebe se nedá zapomenout." ujistil ho a políbil na rty. Tommy se k němu pevně přitiskl a zabořil obličej do jeho hrudi. Teď už věděl, že byla chyba, když chtěl umřít. Ani nechtěl pomyslet, co by se stalo, kdyby ho tam nenašel. Byl unavený a tak zavřel oči a začal pomalu usínat. Polsední co vnímal, než usnul bylo vzdálené
"Miluju tě."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář