Kdo vlastně jsi? 2
25. 12. 2011
Spal dlouho, a když se probudil, bylo ráno a ostatní ještě spali. Byla mu příšerná zima a každý byť jen nepatrný pohyb mu způsoboval strašnou bolest. Mohl tak ležet asi deset minut, když se otevřely dveře a dovnitř vpochodovali dozorci.
"Vstávat! Lemry líný!" řvali a každému hodili malý kousek chleba. Tommy jej zhltnul a začal se trochu rozhýbávat. Syčel a sténal bolestí přikaždém pohybu, ale i přes bolest se mu podařilo postavit. Opět dovnitř po deseti minutách nakráčeli dozorci, a opět si je rodělili. Tentokrát měl Tommy za úkol nosit dřevo, které jiní museli naštípat. Líbila se mu vyhlídka, že se bude moct pohybovat po kuchyni, kde se vždycky dá ukrást něco k jídlu. Nabral si plnou náruč dřeva a když šel přes kuchyň, pořádně si ji prohlédl. Okamžitě se mu v hlavě zrodil plán. Když šel s druhou várkou, schválně zakopl a všechno dřevo vysipal přímo k lince, na které chladly krásné velké koláče. Tommy začal sbírat dřevo, a když se nikdo nedíval, popadl dva koláče a schoval si je pod pláštěnku. Odnesl dřevo a schoval se do nejtmavšího kouta, kde si sedl na zem, zahalil se do maskovací pláštěnky a pustil se do jídla. Bleskově do sebe nasoukal oba koláče a přidal se k ostatním otrokům. Stihl odnést jen jednu várku, když ho za límec popadl rozzuřený dozorce,
"Ty jeden malej parchante!!!" zařval na něj a vrazil mu facku, až měl pocit, že mu upadne hlava. Dozorce ho odvlekl na dvůr, kde vytáhl karabáč a pustil se do něj. Ovšem Tommy se statečně bránil, utíkal před ním, házel po něm co mu přišlo pod ruku. Najednou ho ze zadu popadli dva další dozorci.
"Přivažte ho!!!" zařval ten první. Dozorci Tommyho odtáhli ke klepači na koberce, kde ho přivázali za ruce i za nohy. Potom z něj seškubli pláštěnku a první dozorce se rozpřáhl.
(ADAM)
Když se vrátili z válečného tažení, všichni se jich vyptávali na jejich hrdinské skutky a Neil se vychloubal, zveličoval všechno co udělal a dmul se píchou. Zato on mlčel. Bylo mu líto každého člověka, kerého musel zabít. Příčily se mu nájezdy a rabovaní, které ostatní skandijci tolik milovali. Jeho otec ho nechápal. Ani nevěděl, že je gay, což vlastně nevěděl nikdo, kromě jeho sestry Evanlin a těch pár kluků, s nimiž spal. Nikdy by to otci neřekl. Jeho otec si pořád představoval, jak po něm nastoupí na trůn a ujme se vlády. Nazajímal ho Adamův názor, na nic se ho neptal. Kolikrát se s ním snažil bavit na tohle téma, ale on ho pokaždé nějak šikovně odpálkoval. Také se snažil získat lepší podmínky pro otroky, kteří tam venku umírali po desíti. Bylo mu jich líto, ale kdykoli se pokusil pro ně něco udělat, setkal se s odporem jak svého otce, tak bratra. po několika marných pokusech to vzdal, nemělo to cenu.
Zamířil do svých komnat, kde se vykoupal a unaveně klesl na postel. Jen se jeho hlava dotkla polštáře, usnul.
Když se probudil, bylo sedm hodin ráno. Zvedl se z postele, oblékl si pohodlné černé kalhoty, k tomu černé tričko s krátkým rukávem. Potom zapadl do koupelny. Když vyšel ven, byl již učesaný a nalíčený. Často se divil, že ho kvůli jeho vzhledu ještě nikdo nepodezírá z homosexuality.
Zrovna chtěl jít na snídani, když se z venku ozval křik. Adam vykoukl z okna a uviděl dozorce, jak se žene s karabáčem v ruce za malým klukem v šedozelené pláštěnce. Poznal v něm bloňďáčka ze včerejška. Blondýn se dozorci statečně bránil, ale Adam si šiml, že silně napadá na levou nohu a jeho bolestný výraz napovídal, že mu každý pohyb přináší bolest. Najenou k němu ze zadu přiskočili dva další dozorci. Popadli ho a přivázali ke klepači na kobernce. Potom z něho strhli pláštěnku, přičemž odhalili drobné tělo rýsující se pod tenounkou černou košilí a černými uplými kalhotami. Adam se vyděsil při pohledu na dozorce, hrozivě rozpřaženého s karabáčem v ruce. Rychlostí světla vyběhl z pokoje a už letěl ze schodů. Když doběhl do haly, dolehl k němu srdceryvný bolestný výkřik. Vyběhl ven,
"Přestaň!!!!!" zařval na dozorce, který se zatvářil zmateně. Adam k němu udýchaně doběhl
"Okamžitě ho odvaž!" rozkázal. Z očí mu šlehaly blesky.
"Ale pane..."
"Dělej!!!" Dozorce ho poslechl a Tommyho odvázal. Adam jemně zachytil jeho tělo a vzal je do náruče. Snažil se co nejmíň dotýkat jeho zad. Ucítil, jak bloňďáček přitiskl obličej k jeho krku a objal ho vyhublámi pažemi. Jeho horké slzy se mu začaly vpíjet do trička.
"Dej mi tu pláštěnku!" přikázal dozorci, který mu okamžitě vyhověl. Takhle naštvaného Adama ještě neviděl. Zděšeně se díval, jak odchazí i s tím bloňďákem v náruči. Adam došel k sobě do ložnice a položil Tommyho na bříško na postel. Tommy zanaříkal a on se k němu sklonil a konejšivě na něj promluvil. Potom ho pohladil po vlasech. Zavolal služebnou, ať okamžitě běží pro doktorku. O deset minut později už se skláněla nad bloňďáčkem.
"Je na tom zle." zhodnotila jeho stav "Je silně podchlazený a zraněný. K jeho stavu nijak nepřispívá ani těžká podvýživa. Adame, řeknu ti to na rovinu. Má nulovou šanci, že přežije dnešní noc. Rány na zádech se musí zašít, což můžu udělat jedině pod narkózou, a on není dostatečně silný, aby se z ní probudil." Adam měl v očích slzy
"Přece musí existovat způsob jak mu pomoct." řekl nešťastně.
"Jemu už nepomůže nikdo."
"Musí! Musíš to alespoň zkusit." plakal. Doktorce ho bylo líto. Byli dobří přátelé a ona věděla, jak moc je citlivý, i ona věděla o jeho orientaci.
"Tak dobře, já to teda risknu. Ale nic si od toho neslibuj."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář