Fanfiction - Adam Lambert a Tommy Joe Ratliff

Adam odešel z ložnice pod záminkou, že mu jde najít nějaké oblečení. Ve skutečnosti tam nechtěl být, protože by nevydržel ten pohled. Přešel ke skříni a vytáhl z ní to nejměnší tričko a kalhoty, které tam měl.

"Stejně mu to bude hrozně velký." pomyslel si. Potom si vzpomněl, že chtěl jít na snídani. Navíc si musí promluvit se svým otcem. Cestou do jídelny potkal dozorce, kterému ze spárů vyrval Tommyho.

"Stůj!" přikázal mu. Dozorce se na něj zděšeně zadíval.

"Co udělal ten chudák, žes ho takhle zřídil?" zeptal se tvrdě.

"O-on v-vám snědl půlku snídaně." dostal ze sebe nervózně. Adam zvedl jedno obočí.

"A ty se mu divíš? Vždyť jsi mu prakticky nedal najíst a nutil ho k těžké práci. Víš vůbec, jakej musel mít hlad?!" poslední větu už skoro křičel.

"Zasloužil bys totéž, co jsi udělal jemu!" dodal znechuceně a odkráčel. Dozorce úlevou vydechl a zhroutil se podél stěny k zemi. Bylo toho na něj moc. Adam zatím vrazil do jídelny.

"Otče! Musíme si promluvit!" řekl bez pozdravu. Všiml si, že jak Neil tak Erak na něj překvapeně zírali.

"Co je?!"

"Teda brácha, takhle naštvanýho sem tě jěště neviděl." dostal ze sebe Neil.

"Předpokládám, že to bude ohledně toho kluka, kterého právě ošetřují u tebe v pokoji." Adam přikývl. Už si zvykl na to, že jeho otec věděl o všem, co se mu v jeho sídle šustlo.

"Neile necháš nás prosím chvilku?" pronesl Erak, načež Neil okamžitě opustil místnost.

"No tak mluv." vyzval Adama.

"Co udělal ten kluk, že jsi ho poslal na dvůr?"

"Nevím, kterého jsi zachránil, takže nemůžu říct, ale každopádně to bude něco vážného."

"Měl bys přikázat, aby jim dávali víc jídla. Mají hlad a potom se pokoušejí o zoufalé a nemožné věci!" řekl Adam zoufale. Erak přešel k němu a položil mu ruku na ramena.

"Víš Adame, jsi jako tvoje matka. Už když ses narodil, věděl jsem, že budeš po ní. Ona se taky snažila zlepšit podmínky otrokům, potají jim nosila jídlo a tak podobně. Jenže ona byla ženou, u nich se citlivost toleruje. Ty jsi muž. Sám dobře víš, že my skandijci musíme být tvrdí. Ty jsi mnohem citlivější, než tvůj bratr. Dokážeš se vcítit do druhého čověka, dokážeš poslouchat. To je něco, co většina z nás neumí. Tobě se příčí zabíjet lidi, k lidem i zvířatům se chováš mnohem jemněji. Proto taky chci, abys nastoupil na trůn právě ty. Vím, že tuhle zemi povedeš s rozmyslem a zodpovědností, kterou tvůj bratr postrádá. Nemůžu tě vyslyšet, stejně jako jsem nemohl vyslyšet tvou matku. Kdybych ukázal soucit, ztratil bych respekt a to si nemůžu dovolit. Chápu, že to myslíš dobře, ale nejde to." Adam se na něj smutně podíval, otočil se a beze slova odkráčel. Vyběhl do svých komnat a ve dveřích se málem srazil s doktorkou.

"Promiň Alyss." Usmála se a řekla:

"To nic. Ten bloňďák, rány má zašité, ale stále je pod narkózou. Má horečku, nízký krevní tlak, vysokou tepovou frekvenci, úplně se klepe a má vlhkou pokožku. Všechno nasvědčuje těžkému zápalu plic. Až se vzbudí, bude si stěžovat, že nemůže dýchat a nebude mít chuť k jídlu, taky může být zmatený, nelekej se, kdyby měl zmodralé sliznice na očích. Adame budeš se o něj muset strašně starat, dala jsem mu antibiotika, ale musí být v teple. Na stole máš nějaké prášky na bolest, kdyby to nemohl vydržet, ale zbytečně mu je nedávej, je to pořádnej humus. Máš tam taky krabici s kaší, kterou mu budeš dávat podle dávkování napsaného na obalu. Musíš to do něj nacpat, i kdyby se bránil. Ale Adame... neupínej se na to, že přežije. Už teď je skoro mrtvý." poslední větu řekla co nejjemněji.

"Přežije! Musí!" vykřikl Adam skoro plačtivě a rozběhl se do ložnice. Alyss za ním poslala utrápený pohled.

Když Adam přišel do ložnice, bloňďáček ležel tam, kde ho nechal. Košili měl na zádech rozříznutou, takže se Adamovi okamžitě naskytl pohled na tři zašité rány, táhnoucí se přes celá záda. Přinesl si oblečení, které mu předtím vybral. Všiml si, že už ho Alyss stihla umýt. Opatrně mu svlékl potrhané zbytky a natáhl mu svoje věci, které na něm hrozně vysely. Sice se snažil moc nedívat, ale nešlo to, bloňďák ho hrozně přitahoval. Pečlivě ho zachumlal do peřiny, potom si stáhl kalhoty, nařídil budík a lehl si vedle něho. Tommy se rozkašlal a Adam mu položil ruku na hrudník. Ucítil, jak se k němu bloňďáčkovo horké tělo přitisklo. Sáhl po tploměru a strčil ho blondýnce do podpaždí. Tommy sebou slabě škubnul při doteku studeného kovu. Když Adam teploměr vyndal, rtuť dosahovala na 41°C. Zvedl se a došel namočit ručník, který následně vložil do mrazáku. Po pěti minutách ho vyndal a položil mu ho na hlavu. Tommý tiše zasténal a přitiskl se k němu. On ho pohladil po vlasech, zavřel oči a vyčerpaně usnul.