Šikana I
25. 12. 2011
Ze třídy vycházel jako poslední. Zahnul za roh a zamířil k hlavnímu vchodu, když se za ním ozvalo:
"Ale, ale ale, kdopak to tu je? Žeby náš malej Adámek?" Adam se zděšeně otočil a uviděl partu pro něj dobře známých tyranů, jak se na něj zlomyslně šklebí. Dal se na útěk. Bouhež tihle kluci byli mnohem starší a rychlejší, takže ho po pár krocích dohnali. Vůdce party ho popadl za límec a praštil s ním o zeď. Adam se k ní zoufale přitiskl, jako by doufal, že se stane zázrak a on jí projde
"Ale to ne, ty se nás snad bojíš?" posmíval se dál jejich šéf "Vždyť my ti nic neuděláme. Jenom si vezmeme co nám patří. Tak naval prachy!" poslední větu řekl výhružné a tvrdé. Chudák Adam se na něj podíval se slzami v očích
"A-ale já ž-žádný peníze nemám." odpověděl nešťastně. Věděl, co bude následovat. Zavřel oči a přikrčil se v očekávání prudké rány.
"Slyšíte to?! On prej nemá! Tak to mu budeme muset vysvětlit, že by si měl začít nosit!" šklebil se vztekle šéf
"Na něj!" zavelel. V tu chvíli se na Adama sesypala sprška ostrých ran. Zanaříkal bolestí a sesunul se k zemi. Cítil, jak na něj dopadá jeden kopanec za druhým. Nakonec usoudili, že má dost a vytratili se. Chudáka Adama tam nechali napospas svému osudu.
Adam byl skoro v bezvědomí. Neměl sílu se zvednout. Tak moc ho ještě nikdy nezbili. Cítil ostrou olest na hlavě a nejasně si uvědomil, že leží tváří v něčem mokrém. Bohužel neměl sílu, aby pohnul rukou a podíval se. Že je to jeho vlastní krev, mu došlo ve chvíli, kdy se rudá skvrna rozšířila i do jeho zorného pole. Věděl, že pokud ho tu někdo rychle nenajde, vykrvácí, ale bylo mu to jedno. Alespoň už by nikdy nemusel trpě šikanu od těch zlých kluků. Z očí mu opět začaly téct slzy. Myslel na rodinu, kterou už nejspíš nikdy neuvidí.
Najednou se nad ním ozvaly kroky.
"Proboha jsi v pořádku?! Co se ti stalo?" Ucítil na rameni jemný dotyk. Z posledních sil otočil hlavu a podíval se na tu osobu, co ho nejspíš zachránila. Dech se mu málem zastavil při tom pohledu. Nad ním se totiž skláněl snad ten nejkrásnější bloňďáček na světě. Hlava mu padla zpět do původní polohy a jemu se zatmělo před očima. Bylo mu strašně špatně. Ucítil jak se mu zvedá žaludek z krve, která byla všude okolo něj. Měl od ní i oblečení. Začal zvracet. I když by správně neměl mít co, protože od rána nic nejedl. Z úst se mu vyvalil proud krve. Nejasně slyšel, jak ta dobrá duše volá sanitku. A potom se mu zamotala hlava a on se nadobro zhroutil do vší té krve, kde zústal bezvládně ležet.
(o 2 a půl týdne později)
Slyšel nejasné hlasy. Cítil se strašně slabý. Pomalinku pootevřel oči. Svět okolo něho byl úplně zamlžený. Znovu je zavřel. Cítil, jak ho kdosi drží za ruku. Opět se pokusil otevřít oči. Tentokrát to šlo mnohem snáz. Rozhlédl se po místnosti a uviděl svojí maminku, jak ho drží za ruku a pláče. Byl tam i jetho tatínek a brácha. A - co ho překvapilo a potěšilo- stál tam i ten krásný bloňďák.
"Adámku..." zašeptala jeho mamka, když si všimla, že je vzhůru
"Zlato tolik jsem se bála." zavzlykala a objala ho. Slabě se usmál.
"Jak je ti?" zeptal se Eber.
"Blbě." pousmál se Adam. Jeho o tec ho pohladil ve vlasech.
"Musíš odpočívat." řekl. Potom k posteli přistoupil i ten bloňďáček.
"Děkuju." zašeptal Adam. Pomalu mu docházaly síly a on už sotva koukal. Bloňďák mu věnoval úsměv a slabě mu stiskl ruku.
"Kdo ti to udělal?" zeptal se.
"Nevím jak se menuje, je ze čtvrťáku. Takovej vysokej zrzavej."
"Ten? Že mě to nenapadlo hned. On a jeho parta šikanujou úplně všechny." odpověděl vztekle.
"Co se mnou vlastně je?" zeptal se Adam.
"Máš ošklivě rozbitou hlavu. Zlomenou ruku a měl jsi krvácení do břicha. Kdyby tady Tommy přišel o chvíli později, byl bys nejspíš mrtvý." odpověděla mu Leila a v očích se jí zaleskly nové slzy. Adam bloňďákovi věnoval vděčný úsměv.
"Jak dlouho jsem byl v bezvědomí?"
"Dva a půl týdne." Zděšeně na svou mámu vykulil oči.
"Musel jsi nabrat síly a teď bys měl jít taky spát. Jsi ještě moc slabý. Necháme tě tu." řekla, dala mu pusu na čelo a pomalu s ostatními opustila místnost. Jako poslední odešel Tommy, který mu na rozloučenou věnoval krtký úsměv. Adam pomalu zavřel oči a okamžitě usnul.
Parada
(Karin, 12. 10. 2019 19:50)