Šikana IV
25. 12. 2011
Když se Adam probudil, byli už všichni až na Tommyho vzhůru. Opatrně ho položil vadle sebe, pečlivě přikryl a sám vstal a šel do kuchyně. Leila se na něj usmála a dala mu snídani.
"Už tu byla policie?" zeptal se jí Adam.
"Ne, zatím nemáme žádné zprávy. Co Tommy, už se probral?"
"Ne. Potřebuje odpočívat." Leila se znovu usmála. Po snídani Adam zašel vyvenčit svého pejska. Když se vrátil, seděli v kuchyni u stolu tři policisti a jeho máma, která objímala plačícího Tommyho.
"Co se stalo? zeptal se tiše.
"Tommyho maminka podlehla zaraněním, která jí způsobil jeho otec. Ten už sedí ve vazbě." vysvětlila mu Leila. Adam k nim došel a vzal si Tommyho z její náruče. Ten se k němu přitiskl a zabořil obličej do jeho ramene.
"Je mi to líto." zašeptal Adam.
Zbytek dne se pomalu vlekl ve smuté ponuré atmosféře. Venku pršelo a oni byli zalezlí u Adama v pokoji, kde se on snažil utěšit chudáčka Tommyho, který si ztrátu matky hrozně vyčítal.
"Je to kvůli mě. Kdybych neutekl, nechal by ji být." opakoval neustále bloňďáček.
"Ale zlatíčko, ty za to nemůžeš. Udělala to pro tebe, protože chtěla, abys byl šťastný, ne aby ses trápil."
"Ty tomu nerozumíš!" odstrčil ho od sebe Tommy "Nevíš jaký to je! Nikdy jsi o nikoho nepřišel! Máš všechno co chceš, nemáš tušení, co to je přijít o všechno!!! Stejně za to můžeš ty! Kdybych tě nepoznal nic by se nestalo!" vychrlil ze sebe spoustu dalších obvinění a nakonec na něj zařval:
"Di pryč, nechci tě vidět!!!" Adam se na něj vyděšeně koukal. Z očí se mu sputily proudy slz. Tohle byla rána pod pás. Tolik se snažil zmírnit jeho bolest a on mu řekl tohle! Zavrtěl hlavou otočil se a vyběhl z místnosti. Běžel rovnou na své oblíbené místečko na střeše. Sedl si tam a nechal ledový déšť aby mu promáčel věškeré oblečení. Cítil obrovskou vnitřní bolest a zklamání. Pořád to nedokázal pochopit. Seděl tam hodiny, nakonec si lehl a stočil se do klubíčka, protože mu byla zima. Večer v půl sedmé za ním přišel Neil, aby se šel najíst.
"Nemám hlad." odpověděl, aniž by se pohnul. Jeho bratr jen pokrčil rameny a odešel. Tommy byl u večeře zamlklý, skoro nic nesnědl.
"Kde máš Adama?" zeptala se ho Leila. Pokrčil rameny.
"Vy jste se pohádali?" Jen zavrtěl hlavou a ona si povzdechla.
Tommy litoval toho, co řekl Adamovi. Nezasloužil si to. Bylo to od něj nefér, zvlášť po tom všem, co pro něj udělal. Jak jen mohl říct něco tak ošklivého? Hned po večeři za ním vylezl na střechu a sedl si vedle něho. Srdcem mu projela vlna smutku, když ho tam uviděl, jak leží stočený do klubíčka a pláče. Věděl, že mu ublížil a bylo mu špatně ze sebe sama.
"Adame..." zašeptal a položil mu ruku na rameno. Adam ucukl, ale jinak se nepohnul. Tommy ze sebe začal chrlit omluvy.
"...prosím odpusť mi." zakončil, ale na Adama to nemělo žádný vliv. Pořád jen ležel a koukal do prázdna. "Adame prosím!!!" zakvílel zoufale. Zase nic. Znovu se ho pokusil dotknout a on znovu ucukl.
"Chápu. nedokážeš mi odpustit a já tomu rozumím. Sbalím se a slibuju, že zmizím z tvého života." pronesl nešťastně. Pochopil, že tady už nemá cenu bojovat, že tady už si to víc posrat nemohl. Adam nebyl jeho první kluk, ale pro něj byl výjimečný. Cítil k němu něco, co ktěm ostatním ne. Tenhle konec ho mrzel ze všeho nejvíc.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář