Sparcles I
25. 12. 2011
Adam stál ve stínu velkého dubu a sledoval dění kolem sebe. Byl ve stájích "Zelený vrch", kde měl ustájeného svého černého valacha Miracla. Miracles byl osmiletý Oldenburský kůň a Adam se sním už několikrát umístil na parkurových závodech v kategorii S (130cm). Znovu se rozhlédl kolem sebe. Na jízdárně trénovala slečna Wendlová svojí bělku, ve výběhu se nějaký kluk snažil chytit hnědého ponyho Sisi, Handrixovic dvojčata před stájí sprchovala svého poníka Mathyase. Zahleděl se do stáje. Jeho líný pohled okamžitě zbystřel, při pohledu na krásného bloňďáka, jenž se zrovna trápil se svojí kobylou, která se zvedala na zadní a kopala po něm. Po dlouhém boji se mu ji podařilo nasedlat a nauzdit. Sedl si před box a vyčerpaně oddechoval. Zoufale se na svou klisnu zadíval a povzdechl si.
"Hey Adame!" vytrhl ho z přemýšlení trenér, volající od jízdárny.
"Ano?"
"Běž si připravit Miracla, budeš jezdit hned po Tommym!"
"To je kdo?" zeptal se.
"Támhleten bloňďatej." ukázal trenér na bloňďáka, který před chvílí bojoval se svým koněm.
"Okey." odpověděl a odkráčel do stáje. Jeho box byl hned naproti tomu Tommyho. Adam se na něj pousmál a vstoupil ke svému koni. Na zádech cítil bloňďáčkův pohled, ale neotočil se, místo toho se pustil do čištění. Jeho valášek se zachvilku krásně lesknul.
"Máš krásnýho koně." ozvalo se za ním. Otočil se a uviděl Tommyho, jak se opírá o dvířka jeho boxu.
"Díky." usmál se na něj Adam.
"Kéž by Sparcles byla jako ten tvůj. Mimochodem, já jsem Tommy."
"Adam." věnoval mu další úsměv. Do stáje vešla slečna Wendlová se svou bělkou a řekla:
"Tommy, máš jít na jízdárnu." Bloňďák si smutně povzdechl a šel ke svému boxu.
"Hodně štěstí." popřál mu Adam, kterému ho bylo líto. Tommy se na něj smutně podíval, nasadil si helmu a vyvedl vzpírající se Sparcles. Adam ho sledoval, dokud mu nezmizel z očí, potom se opět vrátil ke své práci. O čtvrt hodiny později měl hotovo. Rozhodl se, že se půjde podívat za Tommym na jízdárnu. Když tam došel, naskytl se mu žalostný pohled. Sparcles s ním pohazovala jako s hadrovou panenkou. Bylo na něm jasně vidět, že mu rapidně ubývají síly. Průvlečky, otěže a nákrční řemínek měl přetržené. Chudáček Tommy se teď zoufale držel její hřívy a prosil boha, aby to utrpení co nejdříve skončilo. Sparcles se náhle zastavila a strnula jako socha. Bloňďák těžce oddechoval a pomalu nevědomky povoloval stisk kolen, což byla největší chyba. Sparcles najednou prudce vyhodila a on vylětěl do vzduchu a tvrdě dopadl do rozpáleného písku. Adam s hrůzou spozoroval, že mu zůstala pravá noha ve třmenu. Naneštěstí si toho všimla i Sparcles. Tryskem se rozběhla na druhý konec jízdárny a bezmocného Tommyho vláčela za sebou. Když zjistila, že úprkem se svého nepříjemného břeme ne nezbaví, začala po něm kopat. Bloňďák se snažil rukama chránit hlavu a obličej. Adam nevydržel ten pohled, věděl, že když nezasáhne, ten kůň toho chudáka zabije. Přesočil hrazení a rozběhl se k nim. Z kapsy vytáhl zavírací nůž a přeřízl třmenový řemen.
"Zmiz!" zařval na kobylu a praštil ji po zadku. Sparcles zběsile odcválala na druhý konec jízdárny kde se zastavila a nedůvěřivě si je prohlížela. Adam se sklonil k Tommymu, opatrně ho zdvihl ze země a odnesl pryč s jízdárny. Byl v bezvědoí. Položil ho do trávy do stínu dalšího dubu a sundal mu helmu. Všiml si pramínku krve na jeho spánku.
"Tommy! Probuď se, Tommy! Tommy!!" jemně s ním zatřásl. Bloňďáček zanaříal bolestí, otevřel oči a opatrně se rozhlédl. Z očí se mu vyvalil proud slz.
"Co tě bolí?" zeptal se Adam tiše.
"Všechno." vzlykl Tommy. Pokusil se pohnout pravou nohou a vzápětí se za ni křečovitě chytil.
"Moje noha!" zakvílel. Adam ho k sobě přitiskl.
"Ššš, to zvládneš, zachvilku je tady sanitka. Budeš v pořádku." konejšil ho. Opravdu po pěti minutách přijela sanitka zavolaná trenérem. Adam jim předal plačícího bloňďáčka.
"Přijdu za tebou." slíbil mu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář