Sparcles II
25. 12. 2011
Adam zamířil do stáje, kde odepl otěže z Miraclovy uzdečky (měl mnohem pevnější než Tommy) a vrátil se na jízdárnu. Chytil Sparcles za ten zbytek výstroje, připnul jí své otěže a dřív, než se stačila vzpamatovat, seděl pevně v sedle a v rukou svíral otěže. Sparcles začala opět vyhazovat, jenomže už byla unavenější, Adam byl těžší a měl víc síly. Chvíli ji nechal dělat bordel a pak řekl zvýšenýým hlasem:
"To by stačilo, nemyslíš?!!" Pořáně zkrátil otěže a pevně stiskl holeně. Kobyla se dál vzpírala. Naštval se a pořádně ji kopl. Sparcles vyrazila, ale on ji stáhl a donutil zastavit. Poraženě svěsila hlavu. Adam se pro sebe usmál, věděl, že už nebude dělat problémy. Povolil otěže a pobídl ji do kroku. Pomalu si ji sebral. Na napjaté otěži s ní dvakrát obešel jízdárnu krokem a změnil směr. Totéž udělal i na druhou ruku, potom naklusal. Lehce vysedával, měl to trochu těžší, protože neměl třmeny. Vyklusal ji na obě ruce, přešel do pracovního klusu a nacválal. Když skončil, vychladil ji, pochválil a sesedl. Od hrazení se ozval potlesk. Adam naznačil úklonu a se Sparcles v závěsu vyšel z jízdárny. Odvedl ji do stáje, odsedlal, opláchl hadicí a pustil do výběhu. POtom došel k Miraclovi, vrátil mu otěže, vyvedl ho z boxu, nasedl a vyjel si na vyjížďku. Jízdárny měl pro dnešek dost.
Večer jel za Tommym do nemocnice. Měl rozbitou hlavu, vykloubenou kyčel, byl celý dodřený a na několika místech měl ošklivé modřiny.
"Jak je ti?" zeptal se ho Adam tiše.
"Už mi bylo líp." usmál se slabě Tommy.
"Kdy tě pustí?"
"Netuším. Co jste udělali se Sparcles?" při vyslovení jména jeho koně se mu do očí vlilo několik drobných slziček, které následně stekly po jeho tvářích. Adam ho pohladil po vláskách a on instinktivně přivřel oči a zavrněl.
"Připnul jsem jí Miraclovy otěže a sedl si na ní. Chvíli se vzpírala, ale potom se podvolila a šla krásně. Myslím, že už nebude dělat potíže." Bloňďáček se na něj překvapeně podíval a Adam mluvil dál:
"Budu na ní jezdit, dokud se neuzdravíš, uvidíš, že už tě neschodí." Tommy jen zoufale zavrtěl hlavou. Byl bledý jako křída.
"Já už na ní nechci jezdit!" zakvílel vyděšeně. Adam ho okamžitě ochranitelsky objal. Cítil jak se k němu tiskne a jak si pokládá hlavičku na jeho rameno. Něžně ho hladil po zádech, věděl že se cítí v bezpečí. Tommy začal pomalu usínat. On ho opatrně kolíbal a tichounce mu pobrukoval nějakou melodii, dokud neusnul. Potom ho položil zpět na postel a pečlivě zachumlal do přikrývky. Bloňďáček slastně zavrněl.
"Spinkej sladce." zašeptal mu Adam, naposledy ho pohladil a odešel.
V noci se mu o něm zdál krásný sen, ve kterém se spolu proháněli po pláži na svých koních a nakonec se vášnivě milovali při západu slunce. Všechno to bylo tak živé, že když se probudil, chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že to byl jenom sen. Do očí mu svítilo sluníčko. Bylo sedm ráno. Vstal, oblékl se a šel do kuchyně udělat si něco k jídlu. O půl hodiny později již mířil ke stájím. Chodil pěšky. Měl rád tohle ranní chození cestou mezi výběhy zalitými sluncem se zbytky ranní mlhy. Ve stáji se automaticky postaral o oba koně. Potom si vzal Sparcles na jízdárnu. V obchůdku v kanceláři jí koupil nové průvlečky, otěže, nákrčák a třmenový řemen. Jak předpokládal, kobyla už nedělala nejmenší problémy a krásně šlapala. Zkusil s ní i pár překážek, ale jenom do sedmdesáti centimetrů. Potom si zaskákal s Miraclem. Když měl hotovou práci u koní, osprchoval se a šel za Tommym.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář