Zakázaná láska (p1)
25. 12. 2011
Nizozemí léta páně 1673
Jsou to těžké časy. Od té doby, co lidé začali opět věřit v boha, je to pro mě stále nesnesitelnější. Už dříve se mě někteří báli a teď, když se opět věří v boha, je to pro mě ještě mnohem více nebezpečné. Vždycky mě zajímaly bylinky. Naučil jsem se je používat a rozeznávat. Dokážu pomocí nich vyléčit prakticky cokoli. Nechápu, proč se mě všichni bojí, když jim jenom chci pomoct. Ach jo. Život je nespravedlivý. Nelíbí se mi ty ošklivé přezdívky, které mi dávají a ty lživé pohádky, kterými straší děti. Nejsem ani ošklivý, ani starý, ani zlý a nenávistný. Ale dost těhle řečí. Proto tu nejsem. Budu vám vyprávět příběh, který mi jednou provždy změnil život. Již mi nezbývá moc sil, takže musíme rychle.
Jednou, bylo to asi v polovině ledna roku 1670, si na obyčejnou vyjížďku vyjel mladý kníže z Arnhemu. Měl tak trošku smůlu, protože ho na Snowy plain zastihla vánice a on zabloudil. Neměl s sebou žádné jídlo, přikrývky prostě nic. Bloudil dva dny, až se dostal do mojí domoviny Donkere bos. Schoval se do závětří za stromy, kde jsem ho také našel v hlubokém bezvědomí. Naložil jsem ho na svého koníka a odvedl i s jeho koněm do svého dřevěného útulného domečku v nitru lesa. Postaral jsem se o jeho bělouše, zatímco on nic netušíc spinkal v mojí posteli. Když jsem se vrátil ze stáje, převlékl jsem ho do suchého a začal prohlížet případná zranění. Až na pár omrzlin a šrámů způsobených větvičkami byl v pořádku, ovšem byl vyhladovělý a podchlazený. Uvařil jsem mu čaj, který jsem do něj pomalinku po doušcích lil. Šlo to z těžka, ale on naštěstí i ve spánku polykal. Po dvou dnech mého snažení se konečně probudil. Trochu poplašeně se rozhlížel a potom se zeptal:
"Kdo jsi a kde to jsem?"
"Já jsem Tommy a tohle je můj skromný domeček uprostřed Donkere bos."
"Donkere bos? Jak jsem se sem dostal?" ptal se značně vyděšeně. Nedivil jsem se mu. Většina lidí se tohoto lesa bála. Kolovaly pověsti o zlém čaroději, který pojídá lidi zaživa.
"Nemá tu náhodou bydlet ten čaroděj?!?" dodal.
"Snad těmhle kecům nevěříš?!" prsknul jsem uraženě, "Nikdo kromě mě tu nežije a jestli sis nevšiml, tak seš pořád živej."
"Promiň." špitl tiše Adam. Jen jsem se slabě pousmál,
"Přinesu ti něco k jídlu." řekl jsem a odešel do kuchyňky. Zachvilku jsem se vrátil s talířem krásně vonící kaše. Adam se na jídlo toužebně zadíval a já se musel zasmát. Předal jsem mu ho i se lžící a sedl si na židli k posteli.
"Stále jsi mi neodpověděl, kde jsem se tu vzal?" prohodil Adam, když dojedl.
"Našel jsem tě v bezvědomí na kraji lesa. Chudák tvůj kůň, byl polomrtvý hlady."
"Co je sním teď? Je živý, že jo?!" ujišťoval se vyděšeně. Bylo mi jasné, že ho má rád.
"Jo, teď už je v pořádku." Oddechl si.
"Kdo jsi vlastně ty?" zeptal jsem se ho.
"Jsem Adam, kníže z Arnhemu." Přikývl jsem,
"Nechám tě spát, musíš nabrat síly." staral jsem se. Lehl si, já jsem ho přikryl, sfoukl svíčku a odešel zpět do kuchyně, která sloužila zároveň jako obývací pokoj. Měl jsem jenom dvě místnosti a k tomu takovou malinkou koupelničku. Když tu teď byl on, spal jsem na pohovce před krbem.
Ráno jsem vstal o dvě hodiny dřív než on. Došel jsem se postarat o naše koně a zamířil zpátky za ním. Seděl na posteli a rozespale se protahoval.
"Dobré ráno." usmál jsem se na něj, "Jak ses vyspal?"
"Krásně, tak pohodlnou postel nemám ani já." odpověděl s úsměvem.
"Přinesu ti snídani." řekl jsem.
Když se najedl, dal jsem mu jeho oblečení, které jsem mu před tím vypral. Sedli jsme si v kuchyni, a on se mě začal vyptávat na můj život. Odpovídal jsem mu po pravdě a on jenom koukal.
"Takže ten starej ošklivej čaroděj, kterej žere lidi za živa seš ty?" rozesmál se.
"Jo už to tak bude. Přitom já jsem vždycky všem jenom pomáhal. Zaráží mě, jak dokážou být někteří lidé hloupí." posteskl jsem si trpce.
"Stejně tě obdivuju, jak dokážeš takhle žít. Skrývat se přede všemi s vědímím, že jakmile tě někdo uvidí, chytí tě a dá upálit. Já bych to nevydržel."
"Proto taky bydlím tady v Donkare bos. Sem se každý bojí jít a já mám klid a můžu se věnovat svým bylinkám." Adam se usmál. Líbil se mi. Měl krásné oči, milý úsměv a jako jeden z mála to měl v hlavě v pořádku. Začali jsme řešit, jak se dostane domů.
"Teď v zimě to nepřipadá v úvahu. Akorát tě chytí nějaká vánice a ty se opět ztratíš. Příště už nemusíš mít takové štěstí, že tě někdo najde a zachrání." řekl jsem a on přikývl.
"A tobě nevadí, když ti tu budu překážet až do jara?" zeptal se.
"Vůbec ne. Je to příjemná změna mít tu někoho a nebýt sám." ujistil jsem ho.
A tak u mě Adam zůstal. Začal projevovat zájem o moje řemeslo a já jsem ho s chutí učil. Byl se mnou neustále, kamkoli jsem šel, šel tam se mnou. Jeho společnost byla příjemná a mě s ním bylo moc dobře. Ze začátku mě ani nenapadlo, že by v tom mohlo být něco víc. Nikdy jsem nebyl zamilovaný. Žil jsem v odloučení a lásku jsem nikdy neprožil. Neznal jsem to a tudíž mi to ani nechybělo. Adam mi zakázal spát na pohovce s tím, že mám dostatečně velkou postel na to, aby se v ní pohodlně vyspali dva lidé. Neprotestoval jsem. Koneckonců bylo příjemné, když mě každý večer objal a já jsem mohl spát s hlavou položenou na jeho hrudi. Myslím, že věděl hned, že se do mě zamiloval. On na rozdíl ode mě byl mnohem zkušenější.
Čas plynul a já jsem si to začal uvědomovat také, jen jsem si nebyl jistý. Navíc to pro mě bylo nepravděpodobné. Nemůžu přece milovat kluka, příroda to přece zařídila jinak. Jak to se mnou doopravdy je jsem pochopil ve chvíli, kdy se ke mě přitulil a mě zaplavila obrovská vlna vzrušení. Tehdy mi to došlo. Jenže jsem narazil na další překážku. Nedokázal jsem si představit, jak mu to řeknu. Měl jsem z toho strach, bylo to něco nového, nepoznaného.
Po pár dnech to Adam vyřešil za mě. Zrovna jsem vycházel z koupelny oblečený do pyžama a zabalený v teplém županu. On seděl u krbu. Byl již vykoupaný a četl si knížku.
"Tommý," oslovil mě, když mě zpozoroval "pojď sem." S chvějícím se srdcem jsem k němu došel.
"Posaď se." Poslechl jsem.
"Víš Tommy, už dlouho ti potřebuju něco říct..." začal a mě se málem zastavilo srdce, všechny útroby se mi sevřely strachem a já nevěděl proč, proč a čeho se tak bojím?
"... Tommy, já tě miluju." dokončil a já na něj chviličku jenom koukal, než mi došlo co mi doopravdy řekl. Natáhl jsem se, pohladil ho po tváři a něžně ho políbil. Ucítil jsem jeho uce, které mě okamžitě objaly kolem pasy a pod zadečkem a stáhly mě na něj. Během několika vteřin ležel můj župan na zemi a jeho ruce bloudily po celém mém těle. Bylo to tak příjemné a elektrizující. Cítil jsem své i jeho vzrušení. Chtěl jsem to a on to věděl.
Celým mým domečkem se rozlehl můj hlasitý sten, když mi bez varvání zajel rukou pod boxerky a začal si hrát s mým tvrdým přirozením. Přetočil mě na záda a boky se napresoval mezi má stehna. Ucítil jsem, jak se svou erekcí natlačil na tu moji. Během chvilinky nás oba zbavil přebytečného oblečení. Jeho horký jazyk se přesunul z mých úst na krk postupujíc stále níž, až k mému tvrdému penisu. Znovu jsem začal sténat. Podvědomě jsem věděl, že už mi to nebude dlouho trvat a on to věděl taky. Přestal a vytáhl se zpátky k mé hlavě.
"Chci to!" dostal jsem ze sebe vzrušeně.
"Jseš si jistý, jestli chceš, můžeme počkat." staral se.
"Ne, já to chci!"
"Dobře, ale půjdeme hodně pomalu ano, a připrav se na bolest." Přikývl jsem. Znovu se přemístil dolů.
"Otoč se." Poslechl jsem. Naslinil si prst a pomalu do mě vnikl. Sykl jsem bolestí. Nebylo to nijak hrozné, ale nebyl jsem zvyklý. Když usoudil, že už je to dostatečné, přidal další prst. To už mě bolelo víc, ale stále se to dalo vydržet.
"Zlatíčko kdyby sis to rozmyslel, může me počkat." navrhnul mi Adam starostlivě, věděl že mě to bolí a chtěl abych měl na naše první milování krásné vzpomínky. Zavrtěl jsem hlavou a dal mu znamení ať pokračuje. Brzy svoje prsty nahradil penisem. Vykřikl jsem bolestí a do očí se mi nahrnuly slzy. Adam mé tělo okamžitě opustil a začal mě líbat, aby mě utišil.
"Prosím pokračuj, zašeptal jsem."
"Ne Tommy, nechci ti způsobit bolest."
"Adame prosím."
"Dobře." zašeptal, políbil mě a znovu do mě opatrně pronikl. Bolest byla menší než předtím. Pomalu se ve mě začal pohybovat, ze začátku to nic příjemného nebylo, ale po pár něžných přírazech se mi to začalo líbit. Z hrdla mi unikl první sten a pak další a další. Adam pomalu přitvrzoval. Po několika minutách se jeho tělo napjalo a on dosáhl vyvrcholení. Opatrně ze mě vyplul a přetočil mě na záda. Opět vzal do úst mou erekci. Zabořil jsem mu prsty do vlasů a až surově mu je stskl. Mě tělo se po několika vteřinách napjalo a i já jsem dosáhl orgasmu. Přitulili jsme se k sobě a oba blaženě usuli.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář