Dokážeš mi dopustit? II
Když se Adam znovu probudil, bylo 10:30. "Tak jo Arsi, trochu se najíme a půjdeme za tvým páníčkem." Adam se oblékl, učesal, nalíčil a zapnul notebook. Na twitteru mu psala spousta lidí. Pokládali otázky typu: "Opravdu jsi někoho srazil? Přežil to ten člověk? Máš strach? Je ti to líto? Vážně máš psa?" Rozhodl se napsat rychlý tweet: "Ano, sraril jsem jednoho kluka. Jmenuje se Sauli Koskinen, dneska za ním jdu do nemocnice. Nemám strach o sebe, ale o jeho život, nikdy si to nepřestanu vyčítat. Ten pes je Sauliho, jmenuje se Ars." potom notebook vypnul. Nasypal Arsovi granule a vyměnil vodu. Sám si též udělal něco k snídani. Když byli najezení, přicvaknul pejskovi vodítko k obojku a vyšli z bytu. Nastoupili. Pomalu se rozjeli směrem k nemocnici. LA byla celkem snadno průjezdná, takže jim netrvalo dlouho, než dorazili k nemocnici. Původně chtěl nechat Arsíka v autě, ale potom si to rozmyslel. Na vrátnici ho vedl těsně pod okénkem tak, aby si ho vrátná nevšimla "Za kým jdete?" zeptala se mile. "Za Saulim Koskinenem." usmál se. "Dobře, 8. patro dveře číslo 10." Poděkoval a vydal se na cestu k výtahu. Dojeli do 8. patra a Adam se už radoval, jak hladce vyvázli, když mu do cesty vstoupila mladinká zdravotní sestra. "Sem psi nesmí." řekla přísně. Adam se na ní podíval psíma očima. Sestřička se ještě chvilku mračila, ale nakonec povolila. "Ale dáte mi autogram." "OK" Dal jí autogram a za chvilku už otevíral dveře číslo 10. Vstoupil do pokoje. Na posteli ležel drobný kluk s ovázanou hlavou a rukou v sádře, mohlo mu být tak 25 "Arsi!" zavolal nadšeně, když je spatřil. Pustil Arsovo vodítko a ten se rozběhl. Musel se usmát, při pohledu na ten výjev. "Kde jsi vzal mého psa?" zeptal se Sauli. "Starám se o něj." "Proč?" "Dlužím ti to." "Dlužíš? A za co?" Adam sklopil havu, zhluboka se nadechl, potom se mu zpříma podíval do očí "To já jsem tě srazil." Sauli na něj chvilku koukal a potom řekl: "Jak se jmenuješ?" "Adam Lambert" "Ten zpěvák?" Adam přikývnul. "Já jsem Sauli Koskinen." "Jsi z Finska?" "Jo. Byl jsem tu za kámoškou, ale s tutím jentak naodjedu." řekl a ukázl na svou zlomenou ruku a obvázanou hlavu. "Promiň." řekl Adam sklesle. "Neomlouvej se, kdybych ti tak bezhlavě neskočil pod kola, nic by se nestalo. Mám štěstí, žes tak rychle zabrzdil." Adam se usmál "Kdybych dával pozor, nestalo by se to." Sauli jenom protočil oči a znovu pohladil Arse "Jak se ti ho sem podařilo propašovat?" "Ma vrátnici si ho nevšimli a sestře tady na patře jsem dal autogram." Sauli se zasmál "Máš to lehký, když seš celebrita." "Ani ne. Nemám žádný právo na soukromí, všechno co řeknu, okamžitě přetřásá milion lidí a když uděláš něco špatně, okamžitě o tom ví celej svět. Věř mi, není to tak skvělý. Neustále se musíš vysekávat z nějakýho průšvihu, pomluv a lží." Sauli kývl. Ptal se ho na spousty věcí ohledně jeho života. Adamovi se sním dobře povídalo, takže se ani nenadáli a bylo čtvrt na čtyři. Povídali si přes pět hodin a vydrželi by to ještě dýl, kdyby dovnitř nepřišla nějaká protivná sestra a Adama s Arsem nevyrazila ven. No naštěstí si stihl alespoň uložit jeho číslo. Adamovi se Sauli velmi zamlouval. Byl milý a -co mulel opravdu uznat - vzhledově se též měl čím chlubit. Slíbil mu, že přijde i druhý den. Pomalu vyšel z nemocnice, nastoupil do auta a vyrazil k domovu, přičemž cestou vyvenčil Arse. Když dorazil domů, uvědomil si, že neví co bude dělat. Nakonec se rozhodl, že si ještě na chvíli zajede do studia a udělá nějakou tu práci, popřípadě si vyslechne spousta blbých keců svého manažera. Zavolal na Arse a společně opět nasedli do auta. "Ty se se mnou nacestuješ co?" usmál se na něj. Opět vyrazili do centra LA.