Dokážeš mi dopustit? III
Tentokrát jim cesta trvala mnohem dýl. Silnice byly ucpané a semafory si dělaly co chtěly. Když se jim konečně podařilo dojet k budově, bylo čtvr na pět. Vystoupal do 9. patra a zamířil ke studiu, ve kterém by měli být ostatní. Jakmile vstoupil, zaplavily ho otázkami. "Jak je tomu klukovi? Kdes vzal toho psa? Cos dělal, žes ho neviděl?" a zpousta dalších. Adam je chvíli nechal, ať se překřikují, až nakonec zařval: " Hey, buďte ticho!" Všichni zmlkli. "Je živej, má zlomenou ruku a rozbitou hlavu, ale není to nic vážného. Tohle je Ars." ukázal na psa "Je Sauliho." "Co se vlastně stalo?" zeptal se Tommy zvědavě. "Jel jsem okolo jednoho parku, když mi pod kola vlítnul tady Ars. Dupnul jsem na brzdu a myslel jsem, že jsem ho smetl, jenže když jsem vystoupil, pod kolama ležel Sauli. Prostě mi skočil pod auto, ale naštěstí na tom není tak zle." "Cos v tej nemocnici dělal tak dlouho?" zeptal se Monte. "Povídal jsem si s ním." "Ale, třeba je taky na kluky." rýpla si Sasha. "No však." usmál se na ni Adam sladce. "Coooože?!" "No je to tak, je taky na kluky." řekl Adam s nevinným úsměvem. "Bože." zaúpel Monte a Adam chytil záchvat smíchu. Tommy se smál s ním "Aspoň už nebudeš sám." řekl. Vždycky ho ve všem podporoval a Adam mu za to byl vděčný. "Kdy ho pustí z nemocnice?" zeptala se Brooke, další spřízněná duše. "Za čtrnáct dní." "Takže teď budeš čtrnást dní vstávat o půl pátej. Noo nezávidím." řekl Tommy. "Ale co, to zvládem, viď Arsi." odpověděl Adam a poplácal Arse po hlavě. Ten štěkl na souhlas.
Od té doby Adama nikdo nemohl zahlédnout jinak, než s Arsem. Sauli si v nemocnici četl noviny a pokaždé když narazil na fotku těch dvou, vyloudila mu úsměv na rtech. Chodili za ním každý den a Sauli se na jejich návštěvy velmi těšil. S Adamem by si mohl povídat hodiny, bohužel je omezovala krátká návštěvní doba. Skvěle si rozuměl i Adam s Arsem. Těch čtrnáct dní uběhlo jako voda a najednou tu byl den, kdy měli Sauliho pustit z nemocnice. Adam pro něho přijel. Saulimu už sundali obvaz z hlavy, takže nebýt sádry a pár odřenin, nedalo by se poznat, že se něco stalo. "Kde bydlíš?" zeptal se ho Adam, když už seděli v autě. "The Beverly Hills Hotel." odpověděl. "Víš jak se ti to prodraží? Od teďka bydlíš u mě." "Ale…" "Žádné ale, neodmlouvej." Dojeli do hotelu, a protože mu Adam s balením pomohl, měli po půl hodině hotovo. Sauli vrátil klíče a Adam trval na tom, že dobu, kterou strávil v nemocnici zaplatí. Vyrazili k Adamově vile, která stála v luxusní čtvrti na okraji LA. Když auto zastavilo před velikou vilou, Sauli ohromeně vystoupil "Tohle je celý tvoje?" řekl udiveně. Na což Adam reagoval pobaveným přikývnutím. Vstoupili do prostorného obýváku, a Ars se okamžitě zabylel na pohovce před televizí. Adam sáhl po ovladači a zručným pohybem zapnul kanál s nějakou kreslenou pohádkou. "Hey! Ty ho rozmazluješ!" zasmál se Sauli "Se ke mně už nebude chtít vrátit." "O důvod víc, abys tu zůstal." Sauli se na něj usmál "Děkuju." řekl. "Neděkuj, kdybych dával pozor, tak ti nic není." "Nebyla to tvoje chyba, neměl jsem ti tam tak bezhlavě skočit." Adam se na něho smutně podíval. "Už se tím netrap okey?" řekl Sauli. "Ale..." "Okey?" "Okey." povzdechl si Adam "Máš hlad?" zeptal se. "Ani ne, nemocniční strava, mě chuti na jídlo zbavila na pěkně dlouho." Oba dva se zasmáli. Adam mu ukázal jeho pokoj a dal mu čas aby se zabydlel. Vrátil se zpátky za Arsem, lehl si vedle něho, zadíval se na televizi a zjistil, že dávají jeho oblíbenou pohádku z dob, kdy byl ještě malý. Koukl do programu a spotěšením zjistil, že asi 10 minut po skončení pohádky, budou dávat Velvet Goldmine. Pohádka do pěti minut skončila a Adam vypnul zvuk, aby nemusel poslouchat otravné reklamy. Když reklamy skončili, zapnul zvuk a pohodlně se uvelebil. Asi po pěti minutách filmu dolů přišel Sauli. "Na co koukáš?" "Velvet Goldmine." "Hey, to je můj oblíbenej film." Těžce dopadl vedle Adama "Au!" vyjekl. "Dávej pozor, nerad bych, aby sis znovu ublížil. Seš v pořádku?" Sauli přikývnul a nenápadně se k Adamovi přitulil. Ten si o něj nevědomky opřel hlavu. Asi v půlce filmu se Saulimu podařilo usnout. Když velvet goldmine skončil, Adam ho opatrně podebral a odnesl nahoru. Jemně ho uložil do postele a pečlivě přikryl. Sauli se zavrtěl, převalil na bok otevřel oči. "Promiň, nechtěl sem tě vzbudit." "To nevadí." usmál se Sauli "Máš tu hroznou tmu." "Jestli chceš, nechám ti rozsvíceno." "Děkuju." odpověděl Sauli vděčně. "Tak dobrou noc." popřál mu Adam, když se zvedal z jeho postele. "Dobrou." odpověděl Sauli se zasněným úsměvem. Adam mu zavřel a sám si šel taky lehnout. Musel přejít až na druhý konec chodby, kde měl svůj pokoj. Lehl si a pomalu se oddal příjemnému spánku.