Dokážeš mi dopustit? IV
Nespal ani tři hodiny, když ho probudil Sauliho výkřik. Vyskočil z postele a rozběhl se k němu do pokoje. Ten se zmýtal ze strany na stranu, vykřikoval něco v neznámé řeči (Adam usoudil, že je to Finsky). Klekl si k němu a zatřásl jím. "Sauli! Sauli, probuď se!" volal. Sauli sebou prudce trhl a posadil se. Chvíli se poplašeně rozhlížel, než si uvědomil, kde je. Potom se rozplakal. Adam ho pevně objal "Ššt, už je dobře, byl to jenom sen." uklidňoval ho. Chvíli mu trvalo, než se úplně uklidnil a byl schopný alespoň trochu myslet na něco jiného. "Chceš jít ke mně?" zeptal se Adam starostlivě, načež Sauli vděčně přikývnul. Adam ho objal kolem ramen a zamířil s ním do svého pokoje. Lehl si a pokynul mu, aby si položil hlavu na jeho hrudník. Ten s radostí poslechl. Jemně se zachvěl, když ho opět objaly Adamovy hřející ruce, které ho okamžitě začaly hladit po zádech. Teď už se cítil v bezpečí. Zavřel oči a celkem snadno usnul.
Ráno Adama probudil jeho mobil. Pomalu otevřel oči a otráveně mobil zvednul. "Čau Adame, kde seš?!" ozval se Monteho naštvaný hlas. "Doma, spim." řekl klidně. "Si děláš prdel! Všichni už na tebe čekaj!" "Hele sorry, zaspal jsem, dnešek stejně padá, protože tu Sauliho nemůžu nechat samotnýho. Ne dokud se nuzdraví." "Cože?! On bydlí u tebe?!" "Jo. Problém?!" jeho hlas už začínal prozrazovat jeho vztek. "Ach jo, ty seš nepoučitelnej. A to ho nemůžeš vzít s sebou?" "No, moc se mi nechce, protože jak tě znám, tak se postaráš o to, aby se tam cítil co nejhůř." ofrkl si trpce. "Neboj." řekl Monte otráveně " a hoď sebou." Adam to vztekle položil. Několikrát se zhluboka nadechl a potom jemně zatřásl se Saulim "Sauli, vstávej." řekl jemně. Sauli se zavrtěl, něco zamumlal a otevřel oči. Koukl na hodiny a vyjekl: "Proboha! Byl někdo s Arsem?!" "V klidu, holka která mi sem chodí uklízet, se o to postarala." uklidnil ho "Pojď, vstávej, musíme do studia." dodal a začal se zvedat. "Musíme?" "Jo, půjdeš se mnou. Nechci tě tu nechávat samotnýho, dokud se neuzdravíš. Mohlo by se ti něco stát a než bych na to přišel, mohlo by už být pozdě." Sauli si povzdechl "Seš zbytečně starostlivej." řekl. "Nechci tě mít na svědomí. Stačí mi fakt, že sem tě už jednou málem zabil." Sauli si znovu povzdechl "Okey, du do sprchy. Prosím zaigelituješ mi ruku?" Adam se usmál, pomohl Saulimu zaigeitovat ruku "Zvládneš to sám?" zeptal se, když si Sauli vzal oblečení a vyrazil směrem ke koupelně. Sauli se zastavil, došel k němu, položil mu ruce na ramena a zadíval se mu do očí "Adame," řekl "nejsem na tom zas tak špatně, nemusíš se o mě tolik starat. A už si konečně přestaň vyčítat, žes mě srazil. Byla to moje chyba." "Když to není tak lehký." Sauli ho objal "Ty seš nepoučitelněj." řekl. "Seš už druhej, kdo mi tohle dneska řekl." zamumlal mu Adam do ramene. Sauli se od něho odtáhl "Já du do tej sprchy." řekl rozpačitě. "Okey." řekl Adam, též červený až na pr*eli.
Když byli oba osprchovaní, najezení a oblečení, zapískal Adam na Arse a vyrazili k autu. "Ten půjde taky s náma?" zeptal se Sauli překvapeně. "Jo, chodí se mnou vždycky, ve studiu ho mají rádi." Sauli se usmál. Nastoupili a pomalu vyjeli do centra LA. Po příjezdu zaparkovali v podzemních garážích velké prosklené budovy RCA. Na vrátnici je přivítala velmi milá usměvavá paní "Ahoj Adame." řekla s úsměvem a sklonila se k Arsovi "Tak co, jak je ty náš krasavče, starají se o tebe dobře?" podrbala ho za ušima. Potom se opět otočila k Adamovi "Kohos to přivedl?" "Ahoj Lucy, tohle je Sauli, opravdový majitel Arse. Sauli, tohle je Lucy." "Tak ty si Sauli, Adam o tobě hodně vyprávěl, ráda tě poznávám." "Oh vážně? Doufám, že o mě mluvil jenom v dobrém." zasmál se Sauli "Moc mě těší." "Monte tě sežere zaživa." řekla k Adamovi "Úplně zuří." "Neboj, já si ho srovnám, však mě znáš." mrkl na ní. Rozloučili se a zamířili k výtahu. Dojeli do 23. patra a dali se do leva. Kráčeli kolem nespočtu stejných dveří, kráčeli mlčky, až se Sauli zeptal: "Co je za těmi dveřmi?" "Nahrávací studia." "Tolik?" "Co bys chtěl? RCA je velká firma. Jo a mimochodem, dej si pozor některý moje přátele. Nekteří jsou takoví... no psrostě si z nich nic nedělej a hlavně jim neodpovídej na otázky, který jsou ti nepříjemný. Sou to hrozný rejpalové." "Okey." řekl Sauli nejistě. Adam se zasmál "Neboj, jsou mezi nimi i milí jedinci, jako Tommy, Brooke, Taylor, nebo Cam. Pozor si dej na Sashu a Monteho." Otevřel dveře na konci chodby a vstoupil do místnosti plné kanceláří. Sauli vešel za ním. Jak kráčeli místností, ze všech stran se ozývalo "Ahoj Adame.", nacož on odpovídal úsměvem a též pozdravem. Sauliho fascinovalo, jak si dokázal zapamatovat jméno každého z nich. Na konci místnosti k nim přiběhla mladinká slečna, mohlo jí být tak 17. "Ahoj Adame," usmála se "tady máš všechny potřebné papíry" podávala mu objemnou složku "poštu máš na stole. Jo a připrav se, Monte je vzteky bez sebe."Děkuju Sophi," usmál se na ni zářivě "neboj, to zvládnu." Sophie se usmála a opět odběhla. "To je Sophi, je tu na brigádě a musím uznat, je výborná, nechám si ji tu, dokud nebude plnoletá a potom ji tu zaměstnám na plný úvazek. Miluje tuhle práci, a když jsem jí to řekl, málem to s ní šlehlo." oba se zasmáli. Vstoupili do útulného tichého pokoje, který sloužil jako Adamova kancelář. "Máš to tu pěkný." poznamenal Sauli obdivně, když se rozhlížel. "Díky" usmál se Adam "Věci si můžeš dát kamkoliv." řekl, když si svlékal bundu a házel ji na gauč. Sauli se zasmál a napodobil Adama s tím, že se netrefil na gauč ale do odpatkového koše. "Hádám, tam si jí nechtěl hodit že?" smál se Adam. "Ne." přešel k prosklené zdi, která se naházela za Adamovám stolem a nabízela výhled na LA. "Wow" řekl obdivně "takovej výhled." "A tos tu nidky nebyl v noci. Tak pojď, nebo to Monty nevydrží." poslední větu dodal s úšklebkem. Opět přešli přes kanceláře, vyšli na chodbu a zamířili do 4. dveří z leva. Vstoupili dovnitř. "Ahoj lidi." usmál se Adam. "Ahoj lidi?! Kde se flákáš?!!! Čekáme tu na tebe jako dementi!!! Nemůžeš jednou přijít včas?!" "Ahoj Monty, taky tě rád vidím." poznamenal Adam "Děkuju za milý přivítání a milý probuzení." přešel na chladný tón "Já že chodím pořád pozdě? Vždycky jsem tu jako první narozdíl od tebe, potom jednou zaspim a ty se z toho můžeš posrat!!!" tentokrát už byl jeho hlas plný vzteku a Monte si nedovolil na to cokoliv říct. "Ahoj Adame." přerušil ticho Tommyho hlas. "Ahoj Tommy." usmál se na něj Adam objal ho. "Ty budeš Sauli, že?" obrátil se Tommy na Sauliho "Já jsem Tommy." "Těší mě." usmál se Sauli, Tommy se mu líbil, působil na něj milým dojmem. "Já jsem Brooke." ozvala se žena, sedící po Tommyho pravici. "A já jsem Taylor." přidal se kluk po Tommyho levici. Byli milí, přesně jak Adam říkal. "Tohle je Sasha," představil Adam ženu s černými vlasy z boku vyholenými, která se netvářila zrovna mile "Tarranc," ukázal na kluka sedícího vedle Sashy "Issac," kluk, na kterého Adam ukázal, se na něj přátelsky usmál "Camila," žena s uhlově černými vlasy se na něj též usmívala "no a nakonec náš přátelský Monty." ten se na něj jenom zle podíval, ale mlčel. "Okey, teď mi Monte laskavě prozraď - pokud možno hezčím tónem - co máme dneska napráci." Zatímco se Adam s Montym domlouvali, Sauliho se ujali Tommy, Brooke, Taylor a Cam. Povídali si, smáli se a Sauli věděl, že z nich budou dobří přátelé. Nakonec byl rád, že s Adamem do toho studia šel.