Odnaučím tě se bát II (zraněný na těle i na duši)
25. 12. 2011
Adamovi byl nepříjemný ten hluk a shon, který vládl kolem něho, a proto se rozhodl, že půjde někam, kde by mohl být sám. Utíkal přes dvůr, až doběhl k velké stodole na skladování sena. Vylezl po balících až nahoru k stropním trámům, kde se pohodlně usadil a koukal ze střešního okna ven. Viděl na velkou jízdárnu, na které jeden kluk trénoval dvého koně. Byl krásný, měl pěkně vypracované tělo, které vystavoval pod rozhalenou košilí pěkně na obdiv. Najednou Adama vyrušil něčí hlas.
"Hey! Co tam děláš?!!" zařval na něj kdosi. Adam se vylekal, vyskočil, uklouzl a skutálel se dolů. Ucítil, jak ho kdosi zdvihá za ramena z podlahy a táhne ke světlu.
"Co seš zač?!!" prsknul na něho ten kluk vztekle. Adam na něj jenom vyděšeně koukal. Když ten kluk pochopil, že z něho nic nedostane, hodil ho zpět na zem.
"Vypadni, než si to rozmyslím!!" křikl po něm. Adam na nic nečekal sebral se a dal se na útěk. Vběhl do domu, vše kterém měli bydlet.
"Adame," zavolala na něj teta ze společenské místnosti, kde si povídala s pár dalšími lidmi "pojď sem!" Poslechl ji.
"Proboha co se ti stalo?!" vyjekla, když ho uviděla. Byl rozcuchaný, z vlasů mu trčela sláma, přes tvář se mu táhl dlouhý krvavý šrám a jeho vždy pečlivě nalíčené oči byly rozmazané slzami.
"Nic." řekl netykavě. Jenny k němu přistoupila. Sklopil hlavu. Jednou rukou ho chytla pod bradou a ruhou mu položila na rameno. Sykl bolestí a ucuknul.
"Co máš s ramenem?" zeptala se okamžitě jeho teta a dřív, než stihl zareagovat, mu stáhla košili z ramene. Bylo ošklivě fialové. Adam od ní odstoupilo tři kroky do zadu a vrátil košili na své místo.
"Nic mi není, co jsi chtěla?" snažil se rychle změnit téma.
"Chtěla jsem ti říct, že jsem ti na odpoledne domluvila první lekci ježdění, tak abys byl na čtvrtou připravený. Dojdu pro lékárničku a ošetřím ti to." řekla a odešla. V tu chvíli do místnosti vstoupil ten kluk, který ho tak ošklivým způsobem vyhodil ze sena.
"Co ty tady děláš!!! Řekl jsem ti, abys vypadnul, nemáš tu co pohledávat!!!" spustil na něho, popadl ho pod krkem a přimáčkl ke stěně. Adam zoufale lapal po dechu.
"Jefree!!! Okamžitě přestaň!!!" ozvalo se za zády toho kluka, hned poté ho kdosi popadl za rameno a praštil s ním o podlahu. Adam se svezl po stěně k zemi.
"Jsi v pořádku?" přistoupila k němu jeho teta s lékárničkou v ruce a objala ho. Přes její rameno viděl, jak ten krásný kluk z jízdárny drží u země toho zrzavého tyrana.
"Pusť ho, on ti za to nestojí." řekl mu jiný kluk sedící na pohovce. Ten kluk ho poslechl, zvedl se a sedl si zpět k němu. Jenny Adamovi ošetřila všechny rány a potom mu prozradila detaily ohledně jeho první lekce ježdění. Jeho vyděšeného pohledu si vůbec nevšimla.
Celé odpoledne se Adam snažil vymyslet nějaký pádný důvod, proč by nemohl jít jezdit. Nechtěl přiznat, že se bojí, ne před tím krásným klukem. A potom nastala ta strašná čtvrtá hodina. Stál u vjezdu do jízdárny, ve které měl začít s ježděním. Najednou za sebou uslyšel klapot kopyt. Otočil se a srdce se mu zastavilo. K jízdárně mířil Jefree s velkou zrzavou kobylou.
"Kvůli tobě musím končit o dvě hodiny později!" zasyčel na Adama nenávistně, když kolem něho procházel. Ten zůstal nešťastně stát před branou do jízdárny.
"Nečum tam a poď sem!!" křikl na něj zrzek. Poslechl ho. Vystrašeně se vydal doprostřed jízdárny, kde stála ta velká ryzka. zrzek mu nevrle vysvětlil, jak se nasedá, přičemž Adam absolutně nechápal, co po něm chce.
"Bože ty seš tupej!" vztekal se Jefree, popadl ho za levou nohu a vyhodil do sedla, až chudák málem přepadl na druhou stranu. Zrzek mu nastavil třmeny a potom vyhnal Lilju na obvod kruhu, který vykreslovala lonž, připnutá k její uzdečce. Ryzka nervózně vyrazila a pohodila hlavou. Jefree máchnul bičem a ona prudce poskočila Adamovi okamžitě vypadly oba třmeny. Křečovitě se držel sedla a modlil se, aby to už skončilo. Lilja znovu poskočila, zrzek prudce škubnul lonží a prásknul bičem. Ryzka vyrazila do rychlého cvalu, třmeny, které jí mlátily do boků ji začaly neuvěřitelně rozčilovat a tak ostře vyhodila. Adam cítil, jak letí vzduchem a potom tvrdý náraz. Na několik vteřin úplně ztratil vědomí, potom měl chvilku pocit, že neslyší, ale po minutě se jeho smyly vyjasnily a on uviděl Jefreeho, jak bojuje s Liljou. Jeho si ai nevšiml. Proháněl ji dokolečka, až byla úplně zpocená, potom houkl na něj:
"Tak dělej, vstávej, nechci tu bejt do večera!!" Adam se na něj nevěřícně podíval. To se měl na to příšerný zvíře posadit znovu?
"Tak bude to!!!" zařval a něj zrzek. Namáhavě se zvedl. Bolelo ho celé tělo. Pomalu se dobelhal až k Jefreemu, který ho opět popadl za nohu a vyhodil do sedla. Lilja začala okamžitě nervózně tancovat. Adam absolutně nevěděl co má dělat. Předklonil se a zapřel se nohama o Liljino břicho. Nevěděl, že tím ji jenom ještě víc podráždí. Ryzka opět vyhodila. On letěl tentokrát přímo na hlavu. Ke vší smůle mu zůstala jedna noha ve třmenu. Lilja se opět dala do cvalu a jemu se naštěstí po pár krocích podařilo nohu uvolnit. Ležel na zemi, cítil ostrou bolst v noze, rukama se nažil odplazit pryč do bezpečí, ale byl příliš slabý.
"Jefree, to si děláš prdel!!!!" ozvalo se náhle od hrazení. Něčí kroky se k němu rozeběhly, ucítil jemný dotyk na zádech.
"Tos ho chtěl zabít nebo co?!!!!! Vždyť Lilja není šklní kůň, moc dobře víš, že se na lonži chová takhle a když na ní sedí nezkušený jezdec, tak tuplem vyvádí!!!! Tohle si spolu ještě vyřídíme!!! Vychlaď ji, odstroj a pořádně osprchuj!!!!" potom se obrátil k Adamovi.
"Můžeš vstát?" řekl tiše. Odpovědí mu bylo slabé zavrtění hlavou. Opatrně Adama převrátil na záda, podebral a vyrazil s ním směrem k nejbližší stáji. Cítil, jak se celý třese. Došel s ním do budovy a zamířil k lékárničce pověšené na zdi. Položil Adama na balík slámy a začal ho opatrně prohlížet. Neopatrně se přitom dotkl jeho pochroumaného ramene a on zanaříkal bolestí.
"Promiň." omluvil se mu okamžitě "Mimochodem já jsem Sauli, jak se jmenuješ ty?" zeptal se ho. Adam se na něho poprvé za celou tu dobu podíval a zalapal po dechu, nebyl to totiž nikdo jiný, než ten krásný kluk z jízdárny, který dopoledne zmlátil Jefreeho.
"Adam." odpověděl mu.
"Dobře Adame, omlouvám se za Jefreeho, takhle se chová ke všem. Slibuju, že až příště půjdeš jezdit, vezmu si tě já a půjdeš na nějakou normální kobylu." Adam se na něj zděšeně podíval, z očí mu začaly tézct slzy.
"Já nechci jezdit." rozplakal se. Sauli ho okamžitě objal.
"Ššš, to je normální, že se bojíš, když jsi spadl, ale to se spraví.
"Ale já jsem se bál už dřív. Z koní mám panickou hrůzu, udělal jsem blbost, že jsem na něj vůbec lezl."
"Proč jsi to neřekl Jenny?"
"Protože jsem to až do příjezdu sem nevěděl." Sauli ho objal ještě pevněji.
"To se spraví, uvidíš." utěšoval ho. Když se jakž takž uklidnil, pokračoval v ošetřování jeho ran.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář