Odnaučím tě se bát VI (konečně spolu)
25. 12. 2011
Ráno se jako první probudil Sauli. Otevřel oči a uviděl Adama, jak spokojeně spí a usmívá se ze sna. Sauliho pohled zněžněl. Opatrně ho pohladil po vlasech, aby ho neprobudil a poté se k němu přitiskl. Zavrtal hlavu do jeho hrudníku a ruce omotal kolem jeho pasu. Adam tiše zavrněl a jeho ruce se Saulimu omotaly kolem těla. Něžně Adama pohladil po zádech. Pečlivě je oba přikryl, zavřel oči a chtěl opět usnout, když se Adam začal vrtět. Probudil se a otevřel oči.
"Dobré ráno." usmál se na něho.
"Dobré." odpověděl Sauli. Adam ho pohladil po vlasech a jemu uniklo tiché zavrnění. Adam se usmál, naklonil se nad něho a políbil ho na čelo. Sauli se k němu přitulil. Náhle se ozvalo zaklepání na dveře. Odtáhli se od sebe a Adam vyzval nově příchozího, aby vstoupil.
"Jak jse se vyspali?" zeptala se Jenny s úsměvem.
"Super." odpověděl Sauli.
"Perfektně." přidal se Adam.
"Dobře, dole jsem vám připravila snídani, tak ať vám nevystydne káva." řekla Jenny.
"Okey, hned jsme tam." ujistil ji Adam a čekal, dokud neodejde. Potom se opět naklonil nad Sauliho. Věnoval mu něžný polibek na rty.
"Měli bychom vstát." zašeptal.
"Když mě se nechce." zakňoural a zavrtal hlavu pod Adamovo tělo.
"No tak." zavrněl mu do ramene. Začal se zvedat, ale on ho chytil za zadek a stáhl zpátky tak prudce, až ho málem zalehl, tak tak, že se mu podařilo vzepřít se na rukách.
"Co blázníš," zašeptal mu do vlasů "vždyť si ublížíš." Sauli mu omotal ruce kolem krku. Adam se usmál, podebral ho a zdvihl.
"Tak co, budeš vstávat, nebo tě mám donést až dolů?"
"Myslím, že tak zle na tom nejsem!" odpověděl mu Sauli. Počkal, až ho Adam postaví na zem a potom se k němu přitulil a zmocnil se jeho rtů.
Po patnácti minutách vášnivého líbání se Adam odtáhl, ale jenom na několik milimetrů.
Po patnácti minutách vášnivého líbání se Adam odtáhl, ale jenom na několik milimetrů.
"Miláčku, vážně bychom měli jít." zapředl.
"Tak dobře." šeptl Sauli a svými rty se otřel o ty jeho. Adam se odtáhl.
"Takhle tu budeme do zítřka." zasmál se. Oblékli se a ruku v ruce zamířili dolů do kuchyně. Po celou dobu snídaně se smáli, blbli, vyměňovali si něžné polibky a vzájemně se krmili.
Po snídani vzal Sauli Adama do stáje.
"Ale nemusím k tomu Samimu, nebo jak se to jmenuje." škemral.
"To víš, že musíš." zašeptal mu Sauli něžně a už ho strkal ke grošákovu boxu.
"Sauli prosím ne!" Křečovitě se ho chytil za ruku.
"Neboj, budu tam s tebou." konejšil ho. Něžně ho objal a vedl k Samiho boxu. "Tentorkát půjdeš dovnitř." šeptl mu Sauli. "Ne!" vyjekl Adam, ale Sauli už otevíral dvířka. Natlačil ho dovnitř a opět zavřel. Sami k nim začal pozvolna přistupovat. Adam se k němu otočil zády, chytil se Sauliho kolem krku a přimáčkl se k němu, až chudák zalapal po dechu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář