Adommy part 1
Seděl na křesle a z očí mu tekly slzy. "Ne to nemůže bejt pravda. To prostě nejde. Nevěřím tomu." přemýšlel. Seděl tu už tři měsíce a čtyři dni. Prakticky se odsud odmítal hnout. Jedl, jen když to do něj cpali násilím.
Opět se podíval na postel. Pohled to byl příšerný. Zaplavila ho nová vlna zoufalství. Na posteli ležel černovlasý, mladý muž. Jeho ještě nedávno krásně opálená pleť byla nyní průsvitná, strašně bledá až nezdravě nazelenalá. Tváře měl propadlé a oční víčka nafialovělá. Z těla mu vystupovaly všechny kosti. Tommy se natáhl a sevřel jeho ruku ve své. Byla studená a vlhká potem. Schoval mu ji pod deku a obecně ho do ní zachumlal. Ucítil jeho tělo ve své náruči a na malý okamžik ho zchvátil příjemný pocit, který se rozplynul hned, jak se vrátil do reality. Upadl zpět do deprese. Adama při životě udržovaly už jenom přístroje, jejichž odporné pípání přivádělo Tommyho k šílenství. Políbil Adama na ledové, fialové a rozpraskané rty. Byl naprosto vyčerpaný. Vstal, chtěl si dojít pro kafe, jenže se mu zatočila hlava a on ucítil náraz, pronikavou bolest a tmu.
Probudil se. Prudké světlo jej na chvíli oslepilo. Zavřel a znovu otevřel oči. Ležel v Adamově pokoji na vedlejší posteli. Trhl sebou, když si uvědomil, že přístroje měřící Adamův tep, pískaly neuvěřitelně rychle. Prudce vyskočil z postele, zatočila se mu hlava, ale ustál to. Vyběhl na chodbu a zařval na celou nemocnici: "Hey!!! Adam umírá!!!!!" Z nedalekých dveří vyběhla doktorka se dvěma sestrami. Zběžně koukla na přístroje. Potom si Adama odvezly hned na sál. Tommymu začaly téct potoky slz. Jako omráčený šel za nimi k sálu, kde se zhroutil na lavici. Přišla k němu nějaká sestra a dala mu prášky na uklidnění. Ty zabraly téměř okamžitě. Začal se přihlouple usmívat a za chvíli ho pohltil spánek.
Probudil se. Ležel na lavici před sálem. Pod hlavou měl pohodlný polštář a byl přikrytý příjemnou dekou. V důsledku prášků, mu chvíli trvalo, než si uvědomil, co se stalo. Rychle se vymrštil na nohy, ale zatočila se mu hlava a on sebou praštil o zem. Znovu se postavil, jen o něco pomaleji. Pomalu udělal krok, potom druhý a třetí, nakonec si byl jistý, že neupadne a rozběhl se. Vběhl do pokoje, ve kterém měl Adam ležet. Byl prázdný. "Ne!!! To ne!!!" vykřikl zoufale a padl na kolena s hlavou v dlaních. Za ním se objevil mladý asistent. "Hledáte někoho?" Tommy sebou prudce trhl. "O-o-on je m-m-mrtvý?" zeptal se a s těmi slovy z něj vylétl další proud slz. Nedokázal si to připustit.