Asistent se soucitně usmál a řekl: "Ne není mrtvý. Leží na jednotce intenzivní péče." Tommymu poskočilo srdce. "Kde to je?" zeptal se živě. Asistent ho vedl změtí chodeb a schodišť a dveří, až se nakonec zastavil před jedněmi dveřmi. Pokynul Tommymu, aby vstoupil. Ten rozechvěle stiskl kliku a napjatě vešel dovnitř.
**Adam**
Uslyšel vrznout dveře. Unaveně otevřel oči. Bez zájmu vzhlédl ke dveřím a rázem ožil. Ve dveřích stál ten nejkrásnější člověk na světě. Tommymu tekly slzy proudem. Adam se slabě usmál a Tommy se k němu rozběhl. Jemně ho objal a zabořil obličej do jeho havraních vlasů. "Bál jsem se. Moc jsem se bál."zašeptal. Adam si užíval každý jeho dotek. Chtěl něco říct, ale byl příliš slabý, takže se zmohl jen na slaboučké "Tommy." Tommy ho zachumlal do přikrývky. "Toto už mi víckrát nedělej." Adam se slabě usmál a on ho políbil na rty. "Teď spi." zašeptal jemně. Adam zavřel oči a on ho hladil ve vlasech, dokud neusnul. Tommy ho na chvíli opustil a šel za doktorkou. Chtěl vědět kdy ho pustí z nemocnice. "Jeho zdravotní stav se rychle zlepšuje. Už ani nepotřebuje přístroje, je stále silnější, takže pokud nedojde ke komplikacím, pustíme ho za týden." "Kdy se probral?" "Před 36 hodinami." "Co?! To sem spal tak dlouho?" "Potřeboval jste to. Teď musíte být silný." Tommy se vrátil zpět za Adamem. Adam se tvářil spokojeně. Sedl si k němu a vzal ho za ruku. Tentokrát byla příjemně teplá. Zabořil se hlouběji do křesla a spokojeně zavřel oči.
Probudil ho až náhlý jemný pohyb v ruce, kterou stále svíral. "Promiň. Nechtěl sem tě vzbudit." řekl Adam. Bylo vidět, že je o mnoho silnější. Vrátila se mu bývalá barva kůže a jeho krásné modré oči byly opět obroubené černou linkou. Tommy se musel usmát. "To je v pohodě. Jak je ti?" "Dobře jak sám vidíš." Řekl Adam veselým tónem. Tommy se znovu usmál. Obdivoval Adamův optimismus, jeho dobrá nálada byla silně nakažlivá a Tommy byl za chvíli uvolněný jako Adam. Strach a deprese z něj spadly a on se vesele podíval na Adama. Naklonil se k němu a začal ho líbat. Adam to nečekal, ale miloval tyhle chvíle. Navíc takhle dlouho ještě neabstinoval. Teď měl u sebe osobu, kterou miloval nadevše. Tommy na tom byl stejně. Uvědomil si jak mu tohle chybělo. Položil ruku Adamovi na hrudník. Adam ho objal jednou rukou okolo pasu a druhou mu sáhl pod kalhoty na zadek. "Heh brzdi ty playboyi. Kroť se trochu." zasmál se Tommy. Adam se jen ušklíbl a otřel se mu stehnem o rozkrok. To Tommymu stačilo. Najednou uslyšeli zaklepání. Rychle se od sebe odtrhli a předstírali, že si jen povídají. Vešla doktorka a tvářila se, jakože ehm… Ptala se, jak je Adamovi, potom jim řekla že by to neměli přehánět (přičemž se ušklíbla). Když odešla, dostali kluci šílený záchvat smíchu. "Ten pohled" smál se Tommy. "Mluvil za vše." Dodal Adam. "Hey, kde sme to přestali?" Tommy se k němu znovu naklonil a políbil ho. "Tady." zašeptal.
O hodinu později už byl Adam unavený. Přece jenom se probral před 72 hodinami a byl stále ještě slabý. Tommísek ho políbil na čelo a pečlivě zachumlal do přikrývky. "Ty teď půjdeš domů?" zeptal se ho Adam smutně. "Nebyl sem tam 3 měsíce a 7 dní, proč bych tam měl chodit teď?" "Co? Ty jsi tu byl celou dobu se mnou?" "Jo." usmál se Tommy. "Seš ten nejúžasnější člověk na světě. Víš to?" "O nic úžasnější než ty." Usmál se Tommy a znovu ho políbil. Adam spokojeně zavřel oči a pomalu usnul s pocitem že je u něj někdo, kdo ho bezmezně miluje.
"Ještě tři dny a budeme doma lásko." zašeptal Tommy