**ADAM**
Stále popoháněl ostatní, chtěl být co nejdřív v nemocnici. Už se nemohl dočkat, až zase uvidí Zuzku. "Tak sebou ksakru hejbněte!" "Jo ty. Vždyť už deme!" A takhle pořád dokola. Najednou zazvonil telefon. "Lambert. Ano?" ........ "Co? Proboha!!! To není možné!!! Ne to není možné!!!" Adam jako ve snách zavěsil. "Co se stalo?" zeptala se Lisa. Měla takové nepříjemné tušení. "Zuzka... měla krvácení do mozku prej..." víc neřekl. Seklo to s ním.
**mezitím **
"Bože můj to není pravda. Ne to prostě nemůže být pravda. Až se to dozví její táta tak sme mrtvý. Bože můj co budem dělat?!!!" hysterčila Lisa a ostatní na tom nebyli o nic líp. Nejdřív Tay a teď i Zuzka.
Adam se začal probouzet. Otevřel oči a rozhlédl se. Všechno bylo rozmazané. Zavřel oči a znovu je otevřel. Ležel v autobuse na své posteli. Všichni byli nezvykle ticho. Ze začátku si nic nepamatoval. "Lidi, stalo se něco?" zeptal se. "Ty si nic nepamatuješ?" zeptala se Lisa. Zavrtěl hlavou. "Šťastný to člověk." povzdechla si. "A co se teda stalo?" zeptal se opět zmateně. "To si to vážně nepamatuješ?" zeptal se Tommy. Adam se zamyslel. Najednou se mu myšlenky vyjasnily. Přišlo to jako náhlá rána, až mu vhrkly slzy do očí. Neodpověděl. Znovu si lehl. V autobuse bylo strašné a deprimující ticho. Nikdo si z nich nedělal srandu, neslyšel pravidelné ťukání Zuzčiny klávesnice. Míša si nechtěla hrát a nežrala. Neměl se ke komu přitulit. Nikdo se s ním nepral o polštář. Bylo tu bez ní smutno. Nechápal jak bez ní mohli existovat.
**Lisa**
Myslela na Zuzku. Na to co spolu prožily. Na to jak Zuzka za tři dny napravila agresivního koně Sultána bez pomoci fyzických metod. Na vyjížďky v horách. Na Zuzčina koně Caspera. Na její tarantuli Ernieho. Na tréninky. A na tu spoustu legrace. Teď je to všechno pryč. Zmizely v nenávratnu ty skvělý časy. Teď zbyla jen tma. Z přemýšlení ji vytrhl telefon.