Adam Lambert Glam Nation Tour trochu jinak - 19 (part 3)
**ZUZKA**
Nadešla doba porodu a Zuzka odjela do nemocnice. 29.9, se jí narodil malej Adámek. Měl černohnědé vlásky po Zuzce a šedomodrozelené oči po Adamovi. Malej se na svět díval veselým a životaplným pohledem. Deset dní po porodu si ho Zuzka odvezla domů. Její mamka už obstarala všechno potřebné, pomáhala jí s ním a Zuzka jí byla velmi vděčná. I jejímu tátovi se malej líbil. Jen jí trochu štval tím, že pořád pátral, kdo je otec. Znovu začala žít, malej jí dělal jenom radost a ona už na Adama vzpomínala jen s láskou. Jednou na začátku prosince (malýmu byl rok), ho dala spát a sama si lehla ke krbu, kde seděla její mamka. Tiše si spolu povídaly, když někdo zaklepal. "Kdo to může bejt?" zeptala se Zuzka. "Netuším. Du tam." řekla její mamka. Došla do předsíně a otevřela dveře. "Dobrý den, co potřebujete?" zeptala se. "Dobrý den, jmenuju se Adam Lambert a sem Zuzčin přítel, teda… bejvalej." řekl pozdní návštěvník sklesle. "Nejsem si jistá, jestli s vámi chce mluvit." řekla mamka přísně. "Prosím." zaúpěl Adam zoufale. "No dobrá." ustoupila Hanka a pustila Adama do dveří. Odvedla ho do obýváku a sama proběhla kuchyní a zmizela nahoře. Zuzka se ohlédla a ztuhla. "A-a-adame co tu děláš?" její překvapený výraz vystřídal výraz temný a plný vzteku. Adam si uvědomil, že neví co má říct. "Já… já… Sauli byl kretén. Já chci bejt s tebou." "Se mnou?! To má bejt vtip?! To si ze mě děláš prdel?! Po dvou letech si jen tak přijdeš, že chceš bejt zase se mnou?! Dokážeš si vůbec představit jak mi ty dva roky bylo?! Víš vůbec co to je, když tě někdo jen tak pošle doprdele?!" "Já vím jak ti je." "Ne!! Nevíš vůbec nic!! " Adam tam jen tak stál jako hromádka neštěstí. "Vůbec si neuvědomuješ, co si udělal! Nevíš, jak mi bylo!" "Ale Zuzko…" řekl a chtěl ji obejmout, jenže ona s ním praštila o zeď a ruce mu skroutila za hlavu. "Tohle, je za to, jak mi bylo." 'plesk' Adamovi až vhrkli slzy do očí, jak to bolelo. "Tohle, je za Sauliho." Druhá facka, "Tohle je aby sis to pamatoval." Třetí facka "A tahle, je na vybití vzteku, kterej se ve mně nashromáždil." Další facka. To už se Adamovi po tvářích koulela jedna slza za druhou. Najednou se shora ozval pláč. Zuzka se neudržela, vrazila mu pěstí do břicha a odběhla nahoru. Adam se chytil za břicho a svezl se po stěně k zemi. Nekontrolovatelně brečel.
Zuzka vyběhla nahoru do své ložnice a vyndala Adámka z postýlky. "Ššt Adámku neplakej." utěšovala ho. Když se malej uklidnil, byla otázka pár vteřin, než zase usnul. Zuzka sešla dolů. Vyděsila se, když uviděla Adama, jak leží stočený do klubíčka tam, kde ho nechala. "Adame!" vyjekla přidušeně. Přiběhla k němu a přetočila ho obličejem k sobě. Jeho bolestný výraz ji totálně dostal. Po obličeji se jí začaly kutálet velké slzy. Nechtěla mu ublížit, chtěla jen, aby si to pamatoval. "Adame, promiň" zašeptala mezi slzami. Jemně ho objala. City se v ní opět probudily. Položila mu ruce na bříško. "Promiň." zašeptala znovu. Adam si opřel hlavu o její rameno a rozbrečel se ještě víc. "Neplač." konejšila ho. Po chvíli se Adam začal uklidňovat. Seděli takhle dlouho. Seděli a nic neříkali, až nakonec Adam prolomil ticho. "Kdo vlastně byla ta paní co mi otevřela?" "Moje mamka." usmála se na něj. Adama to příjemně zahřálo u srdce. Potom si ale vzpomněl na ten dětský pláč. "Ty už máš dítě?" zeptal se smutně "Takže sis našla někoho novýho? …" chtěl ještě pokračovat, když ho Zuzka přerušila: "Mám ti vrazit ještě jednu, abys mě začal poslouchat? JEho otcem jsi ty." Adam na ni vytřeštil oči. "Cože? To jako fakt?" jeho překvapený výraz se změnil ve výraz nadšení. Zuzka se musela usmát. "Jo je to tak, ten malej je tvůj." Adam ji pevně objal a políbil na čelo. "No tak mě samou láskou nerozmáčkni." brzdila ho Zuzka. Najednou na schodech zaslechli kroky. "Zuzko, Adámek se zase probudil." řekla její mamča a podala jí malýho. "Díky" usmála se na ní. Když mamka odešla, přistoupil Adam k ní. V jeho očích byla spousta něhy a lásky. "Můžu?" zeptal se nejistě. Zuzka se usmála a podala mu jejich syna. Adam si ho od ní neohrabaně převzal. Zuzka se rozesmála. "Počkej, sem dej jednu ruku, tak, no a sem dej druhou." vysvětlovala mu a přitom se snažila nepodlehnout záchvatu smíchu. Opřela si hlavu o jeho rameno, objala ho okolo pasu a on ji okolo ramen. Když malej usnul, odnesla ho zpět do postýlky. Potom se vrátila za Adamem a ustlala mu na pohovce. Věděla, že by si nejradši lehl k ní a ona by to chtěla taky, jenže mu nehodlala rovnou skočit do náruče, i když to chtělo obrovské přemáhání. Adam si lehl a Zuzka chtěla odejít, když se jí provokativně zeptal: "A pusu na dobrou noc nedostanu?" Zuzka se usmála a chtěla ho políbit na čelo, jenže Adam jí totálně překazil plány. Přitáhl si ji k sobě a než stačila protestovat, políbil na rty. Snažila se bránit, jenže to nešlo. Jeho doteky ji zbavovaly rozumného uvažování. Nakonec se přemohla a odtáhla se od něj. Adam se na ni prosebně podíval. "Pusu si dostal a teď spát." řekla mu, pohladila ho po vlasech a zachumlala do přikrývky. Adam to zkusil znovu: "Když já se tu bojim spát sám." "Adámku, seš už velkej kluk, takže to těch pár hodin zvládneš." "Když tady je strašná tma." "To je u mě v pokoji taky." "Jo jenže tam bych nebyl sám." "Nech si rozsvíceno." "Elektrika je drahá." "Víš ty co? Já si k tobě teda lehnu." řekla Zuzka odevzdaně. Adam se spokojeně posunul a ona si lehla vedle něho. Objala ho a jemně hladila po zádech. Adam usnul během čtvrt hodiny. Když si byla jistá, že spí, opatrně ho položila na polštář a odešla k sobě do pokoje. Přišla za ní mamka. "Při tvojí povaze s divim, žes mu nedala přes čumák." "Však dostal a pořádně." "To ste se tak rychle udobřili?" "Když na něj se nedá dlouho zlobit." "Co když to nemyslí vážně? Co když ti zase ublíží?" "Adam nikdy nelže." "No jak myslíš. Už chápu proč si toho malýho pojmenovala po něm. Naprosto věrná kopie." "Jo to je." odpověděla Zuzka a zadívala se na spícího Adámka. Mamka jí popřála dobrou noc a odešla z pokoje. Zuzka si lehla, zavřela oči a okamžitě usnula.