Adam Lambert Glam Nation Tour trochu jinak - 20 (part 1)
(ráno)
Probudila se. Ležela v něčím objetí. Ucítila důvěrně známou vůni. Otevřela oči. Uviděla Adamovo černé tričko, pod kterým se rýsovala jeho široká hruď. Podívala se mu do obličeje. Měl zavřené oči, ale ona věděla, že nespal. "Adame?!" Zuzka tázavě zvedla obočí. Adam se na ní nevinně podíval. "Když sem si šla lehnout, byl si dole." řekla přísně. Adam se pořád tvářil, že o ničem neví. "Ty potvoro." řekla a jemně ho praštila do žeber. Adam se ušklíbl: "Myslíš, že to bolelo?" zavrněl. "A ty bys chtěl, aby to bolelo?" "Ne, včera mi to stačilo." "Bříško už nebolí?" Adam zavrtěl hlavou. Zuzka se usmála a položila hlavu na jeho hruď. Za chvíli se začal probouzet malej Adámek. Zuzka ho vyndala z postýlky a položila sobě na břicho. Adam měl zase ten něžný láskyplný výraz. Malej se začal natahovat po Adamovi a tak mu ho Zuzka přendala na břicho. Adámek tahal Adama za tričko. "Líbíš se mu." usmála se Zuzka. "Ještě aby ne." Položila si hlavu na jeho rameno a pohladila malýho po zádech. "Jeho jo a mě ne?" zeptal se Adam naoko uraženě. Zuzka se zasmála, políbila ho na tvář a zabořila mu ruku do vlasů. "Spokojenej?" "Ne." Oba dva se rozesmáli. Najednou se Adam zeptal na otázku, která ho už dlouho tížila: "Řekla bys mi o něm?" "Ne. Pokud by to sám nechtěl." "Tos na mě byla tolik naštvaná?" "Víc než si umíš představit." "Ale teď už nejsi." řekl. "To nemůžeš vědět." Adam se na ní vyděšeně zadíval. Znovu se rozesmála a objala ho. To ho uklidnilo. "Nemáš hlad?" "Trochu." "Okey tak se pudem najíst." řekla a vzala si Adámka. "Puč mi ho na chvíli, přece jenom mám taky ňáký rodičovský práva." "Okey tak se starej tatínku. " zavrněla Zuzka a do jedné ruky mu dala plínku, do druhé malýho. Adam se musel zasmát. "Potvoro." "Taky tě miluju. Máš, cos chtěl." Se smíchem vyběhla z pokoje a sešla do kuchyně. Postavila vodu na kafe a pustila se do snídaně. Automaticky začala dělat palačinky tak, jak to dělala u Adama doma a k tomu ještě připravila kašičku pro malýho. Po chvíli za ní přišel Adam s malým v ruce. "Takže já teď dám malýmu kašičku a ty to tu prosím pohlídej." řekla Adamovi a vzala si od něj Adámka. Sedla si s ním ke stolu a začala ho krmit. "Nakrmíš mě potom taky," zeptal se Adam škádlivě. "Adame, jemu je jeden rok, ty seš o třicet let starší." Adam se na ni smutně zadíval. "Ale pořád stejný dítě co." dodala se smíchem, přešla k němu a jemně ho objala kolem pasu. Zadívala se mu do očí a řekla: "Nechápu, jak jsi mohl beze mě ty dva roky přežít, když se ani sám nenajíš." zasmála se. Přitáhl si ji k sobě, pevně ji objal a zabořil obličej do jejích vlasů. "Zlato pusť mě, připálíš ty palačinky a já musím dokrmit Adámka." zamumlala mu do hrudníku. Adam ji pustil a políbil na čelo. Usmála se na něj. Dokrmila malýho. "Tak, já se opět ujmu palačinek a ty ho zatím nějak zabav." Adam se na ni nejistě podíval. "Myslíš, že to zvládnu?" "Ale jo, zvládla sem to já, zvládneš to taky." usmála se na něj povzbudivě. "No když myslíš…" bylo na něm vidět, že si není zrovna jistý. "Neboj, to půjde, kdyby něco řekni." Zuzka se vrátila k palačinkám a Adam si s malým sedl na pohovku. Adámkovi se víc než hračky líbily Adamovy vlasy. Zuzka se po nich občas koukla a pokaždé jí to vyloudilo úsměv na rtech. Potom dolů sešla Hanka. "Jej tady to voní." Zuzka se na ni usmála a zeptala se: "Dáš si kafe?" Mamka přikývla a Zuzka jí podala hrnek. "Tatínek se stará." poznamenala s úsměvem. "Jo, jo budu ho to muset naučit, s dětma to moc neumí." "Koukám, že malej si ho zamiloval." Zuzka se usmála. "Adame, vysvobození, snídaně je hotová." zavolala. Adam se usmál, vzal malýho a přišel k ní. Zuzka si ho od něj vzala a on se jí poslušně usadil na klín. Když se najedli, Zuzka umyla nádobí, zatímco si Adam s Hankou povídali. "Já teďka půjdu ke koním." řekla Zuzka. "Můžu s tebou?" zeptal se Adam. "Malýho tam neberte, ještě nastydne." řekla mamka. "Okey. Adame, teple se oblíkni, tohle není jako Californie, tady je -13°C." Adam se na ni vyděšeně podíval. "To tam venku zmrznem." řekl. "Neboj, ve stáji je teplo a venku se zahřeješ." Adam si tedy došel pro věci. Vzal si na sebe teplé kalhoty s podšívkou, které měl na snowboard a zimní bundu. Zuzka na sobě měla teplé jezdecké kalhoty, jezdeckou bundu, tenkou čepici pod helmu a na nohou jezdecké holínky. Vyšli z domu a jejich kroky se stočily ke stáji. Když vstoupili, přivítalo je nadšené zaržání a štěkot. Míší seskočila z balíku sena, na kterém spala a utíkala k Adamovi, kterého shodila na zem, až se chudák praštil do hlavy. Adam zkřivil obličej bolestí. "Míšo!!! Okamžitě toho nech!!!" sklonila se nad Adamem. "Si v pohodě?" zeptala se starostlivě, když mu pomáhala na nohy. "Jo snad." řekl. Sundali si bundy a Zuzka se znovu zeptala, jestli je v pohodě. "Zuzko, když říkám, že sem OK, tak to znamená, že mi nic není." usmál se a objal ji. "Nejdřív mě zmasakruje jedna a potom druhá." zasmál se. Přitulila se k němu. Ucítila jeho rty ve svých vlasech. Jemně se od něj odtáhla a řekla: "Takže, koně sou nakrmený, o to se postaral automatickej zásobník. Na nás zůstalo kydání a čištění. Koně mají dneska volno, takže si vezmu jenom Lan Castera na jízdárnu, aby se trochu hejbal a potom vezmem Santanu na vyjížďku." Vzali si kolečka a vykydali boxy, což jim trvalo hodinu a půl. "Dobře, tohle bychom měli. Teďka ti ukážu, jak se čistí." řekla a vyvedla z boxu Caspera. "Takže, začneš tím, že si vezmeš gumový hřbílko. Tím mu ze srsti uvolníš prach a další blevajz, kterej má ve chlupech. Přejíždíš mu s ním silou a krouživejma pohybamaod krku až po zadek." názorně mu to předvedla a vyzvala ho, aby si to zkusil na druhé straně. "Okey" usmála se na něj "teď si vezmeš hladkej kartáč, kterým sundáš všechno, co se hřbílkem uvolnilo." opět předvedla. "Teď vezmeš drsnej kartáč, kterým mu vyčistíš nohy, protože na ty hřbílko v zít nemůžeš. No a potom mu je přejedeš ještě hladkým kartáčem. Nakonec si vezmeš kopyťák a vybereš mu z kopyt." Adam si to opět vyzkoušel. "Super! Máš talent." usmívala se Zuzka. Trvalo jim další hodinu a půl, než měli všechny koně vyčištěné. "Jak tohle můžeš zvládat sama?" zeptal se nevěřícně Adam. "Sem zvyklá, a navíc mi někdy pomůže mamka."