Adam Lambert Glam Nation Tour trochu jinak - 20 (part 2)
Zuzka vyvedla z boxu krásného bělouše a uvázala ho ke kroužku. "Co se bude dít teď?" zeptal se Adam. "Nasedlám si Lankyho a půjdu s ním na jízdárnu." odpověděla. Došla si do sedlovny pro sedlo, uzdečku a chrániče. Sedlo si dala na stojan, uzdečku na věšák a chrániče hodila na zem. Pustila se do sedlání. Odepla Lankymu ohlávku a přehodila otěže přes krk. Potom mu dala do huby udidlo a nátylník přetáhla přes uši. Zapla podhrdelník a podbradník, a měla naužděno. Potom si vzala sedlo a položila mu ho na kohoutek. Spustila podbřišník, protáhla ho martingalem a zapla. Potom koníkovi nasadila šlachovky, strouhačky a zvony (chrániče nohou). Adam to celé pozoroval se zmateným výrazem. "Vypadá to hrozně složitě." řekl. "Já vím, ale přitom je to úplně jednoduchý." usmála se na něj. Nasadila si helmu, páteřák a chtěla vyvést Lankyho, když si všimla, že se Adam taky obléká. "Nechceš radši zůstat tady? Je tam zima, nerada bych, abys nastydl." řekla starostlivě. "Neboj, mám přece teplou bundu." usmál se na ni. "No jak myslíš." řekla a otevřela dveře ven. Na jízdárně Lankn Castera dotáhla a vyšvihla se do sedla. Začala krokem na volné otěži objíždět jízdárnu. Koník poslušně reagoval na její pobídky. po šesti kolečkách si změnila směr a po dalších šesti, Lankyho pobídla do klusu. Lehce vysedávala a poslouchala, jak mu pod kopyty křupe sníh. Po chvíli změnila směr a koník teď klusal na druhou ruku. Když se jí zdálo, že klušou dostatečně dlouho, přešla do pracovního klusu a z rohu vycválala. Lanky si lehce vyhodil, ale jinak cválal celkem klidně. Na jízdárně byl postavený maý křížek, který si s Lan Casterem dvakrát skočili. Potom ho Zuzka vychladila, zastavila u hrazení, na kterém seděl Adam a sesedla. "Jezdíš skvěle." usmál se na ni, seskočil z hrazení a objal ji. "Není ti zima?" zeptala se ho. "Ne." Povolila Lankymu podbřišník, objala Adama kolem pasu a zamířila s ním i s Lan Casterem zpět do stáje. Odsedlala ho a vytřela do sucha, potom si sedla k Adamovi na balík slámy. Opřela se o něj a on ji objal. Letmo ho políbila na rty, položila si hlavu na jeho hrudník. "Nevyjedem si na projížďku?" zeptala se ho. "Jako na koních?" "Jo." "Vždyť já sem na koni nikdy neseděl." řekl se strachem v hlase. "Neboj, sedla bych si za tebe." uklidňovala ho, "Nemáš se čeho bát." "Já si stejně nemyslím, že to je dobrej nápad." řekl Adam nepřesvědčeně. "Ale je, bude se ti to líbit, uvidíš." řekla s úsměvěm a už seskakovala z balíku. Došla až k poslednímu boxu, ze kterého vyvedla vysokou černou kobylu. "To jako pojedem na tomhle?!" vyjekl Adam. "Jo, proč?" "Nic menšího tu nemáš?" zeptal e Adam. Zuzka se rozesmála, došla k němu, objala ho a políbila do vlasů, "Víš, že seš roztomilej, když se bojíš?" zeptala se se smíchem, "U koní platí jedno zásadní pravidlo. 'Čím menší kůň, tím větší hajzl.' Už chápeš, proč jsem vybrala Santanu?" Adam na ni upřel pohled, který říkal: 'Když myslíš.' Usmála se na něj, přivázala si kobylu ke kroužku a došla do sedlovny pro uzdečku. "Sedlo si nebereš?" zeptal se Adam."Ne, bez sedla se nám pojede líp." "Ale.." "Adame, mě můžeš důvěřovat." "To sice jo, ale některý tvoje nápady..." "Co?!" zeptala se Zuzka se smíchem a vyběhla za Adamem, který se se smíchem dal na útěk. Vylezl na půdu, kde se skladovalo seno, čímž se dostal do slepé uličky. Měl slušný náskok, a tak se bleskově schoval mazi dva balíky. Slyšel Zuzčiny kroky na slámě. "Vím kde si." zasmála se a okamžitě ho vytáhla z jeho skrýše. Povalila ho na slámu a začala lechtat. Adam se smál a prosil ji o milost. Přestala a lehla si mu na břicho. "Jak jsi věděla kde jsem?" "Česky, nikam jinam se tady schovat nedá." usmála se na něj a políbila ho, tentokrát pěkně za pomoci jazyka. Po chvilce se od něho odtáhla, nacož zareagoval trochu nespokojeným výrazem. "Musíme jít, Santana čeká." zvedla se a pomohla mu na nohy. Slezli dolů a Zuzka kobylku nauzdila. Potom jim došla pro bundy. Když se oblékli, Zuzka popadla Santaniny otěže a vyvedla ji před stáj, k nasedacímu můstku. První nasedl Adam a ona si sedla za něj. Objala ho okolo pasu, chopila se otěží a pobídla kobylku do kroku. Navedla ji na zasněženou cestu, která směřovala k lesu. Adam seděl hodně křečovitě, a bylo na něm vidět, že koni pod sebou ani trošku nadůvěřuje. "Uvolni se trochu, seš hrozně ztuhlej." řekla mu Zuzka s úsměvem a políbila ho na tvář. "Když to není tak jednoduchý." řekl Adam s nešťastným výrazem. "Neboj, ještě chvilku a podaří se ti to. Vžij se do rytmu, najdi v něm pravidelnost a sžij se s koněm, kopíruj jeho pohyby." šeptala mu. Adam se řídil tím, co mu říkala a opravdu, začal se postupně uvolňovat. "To je ono." usmívala se Zuzka. Adam jí úsměv oplatil, teď už beze strachu. "Tak co, naklušeme?" zeptala se po chvíli. "Co?" Místo odpovědi zamlaskala a Santana se dala do měkkého krátkého klusu. Tentokrát se Adam uvolnil téměř okamžitě. Už se nebál, Zuzka měla pravdu, líbilo se mu to. Přešli do pomalého cvalu. Adama fascinovalo to ticho okolo nich. Tohle v LA nikdy nezažil. Tady byli jen oni a nikdo jiný. Slyšel, jak Santaně pod kopyty křupe sníh. Cválali po bílé ztezce, nad nimi se rozprostírala černobílá klenba zasněžených větví stromů. "To je nádhera." vydechl zasněně. Zuzka se jen usmála. Napojili se na jinou stezku, a on si všiml, že se stáčí zpět ke stájím.