**LISA**
Vyšla ze dveří. Hlavou jí vířila změť myšlenek. "Tak jak?" zeptal se Taylor. "S-Sem ve druhým měsíci." Z očí jí tekly slzy. Tommy zbledl a najednou sebou sekl. Tak, tak, že ho Adam chytil. "Proboha Tommísku co je ti!" vykřikla.
**TOMMY**
Prudký náraz. Ostrá bolest v rameni. Otevřel oči. Ležel na podlaze v autobuse a nad ním se právě sklonil Adam. "Jsi O.K.?" zeptal se. "Přepočítám si kosti a pak ti řeknu." Zvedl se. "Vzpomínáš si na něco??" zeptala se Zuzka. "Jo bohužel.Jak je Lise?" "Blbě. Pořád přemejšlí jestli pude na potrat bo ne. Chce znát tvůj názor." odpověděla Zuzka. "Du za ní."
"Liso?" "Hmm" "Jak je ti zlato ?" "Blbě. Chceš to dítě bo ne?"udeřila z nenadání. Chvíli přemýšlel. "Měl bych ho rád ae jestli ty nechceš, zlobit se na tebe nebudu." "Super já som tky nerozhodná. Chtěla sem jasnou odpověď. Na potrat jít nechci, ale představa porodu mě děsí. Chci jasnou odpověď. Na mě se neohlížej." zase se zamyslel a po chvíli řekl nejistým tónem: "Tak si ho necháme???" "Dobře necháme si ho!" řekla Lisa rozhodným hlasem.
**ADAM**
Seděl u okna a přemýšlel: "Asi udělali dobře že si to dítě nechali. I ostatní si to myslí. Ve druhým měsíci. Když je jí tak strašně blbě už teď, jak jí asi bude o pár měsíců později?? Bude moct ještě hrát?? Nechtěl bych bejt holka. Musí to bejt hrozný. Na druhou stranu malý děti sou roztomilý. Tky bych si nějaký chtěl pořídit. Třeba se Zuzkou... Už zase, furt na ni myslim! Co se to sakra děje! Nikdy se mi holky nelíbily! Čím to je??? Je milá ale je mladinká. Je jí teprve sedumnáct. I když nepoznal bych to, kdyby to neřekla. Vypadá starší a je tak... Ne dost!!! Nad čím to přemejšlim! Tak mě napadá, že mám hlad. Pudu se najíst."
**TAYLOR**
Sedí na posteli. Zase přemýšlí. O kom? O Adamovi o kom jiném. Líbí se mu už dlouho, ale nedokáže mu to říct. "Adam teď sedí sám. Mohl bych za ním jít a říct mu to. Jo udělám to hned teď. Nebo ne teď? Ach jo už zase nejsem schopen se odhodlat. Jo. Teď du." Už se skoro zvedl, když v tom si všiml Adamova pohledu. Ten pohled znal. Zamilovanost. To je to jediné co obsahoval. Podíval se kterým směrem se dívá. "To není možné. Ne to není možné. Nebo jo? Jo je. Tvrdá realita." Adam se dívá na Zuzku. Adam! Jeho Adam! Cítil tu bolest ve svém srdci. Nešlo to snést. Do očí mu vhrkly slzy. Tak tak, že je zadržel. Jak to vydrží?? Ten pohled na ty dva...
Mezitím oba autobusy dorazili na místo dalšího koncertu. Pokračování příště ....